Budík nás nutí otevřít oči, i když se nám nechce. Jsou čtyři hodiny dvacet minut a všude okolo je tma. Vylézáme z postele a přesouváme se do jídelny na čaj. Po chvíli už přijíždí džípy značky Mahindra, s maskou nápadně podobnou značce Jeep a mající nadstavbu, kde jsou po kraji tři a tři sedačky. Dopíjíme čaj a nastupujeme. Tentokrát ovšem nesedíme bokem, ale pěkně za sebou. Místní řidič startuje a my vyrážíme ještě do temné noci. Za přibližně půl hodiny jsme u jedné brány, před kterou už stojí pár džípů. Čekáme, než nás vpustí dále, a proto v klidu pozorujeme východ slunce. Kolem 5.45 se daří a popojedeme dále. Teď už jsme u nějakých budov, kde už stojí mnohem více džípů a náš řidič jde řešit nějaké papíry. Za deset minut je zpět a pokračujeme dále. Teď už skutečně přichází hlavní brána do NP Yala West. Projíždíme parkem, a pokud řidič zahlédne nějaké zvíře, nebo už tam stojí jiné džípy, tak zastavuje. Vidíme divoká prasata, pávy, vodní buvoly, orla, varany, slony, jelínky a také krokodýly. Areál je rozlehlý, má pět částí a my projíždíme jednou z nich. Je to taková plošina se stromy a jezery mezi nimiž je prašná cesta. Jediné co nevidíme je leopard. Po třech hodinách, ve kterých byla i zastávka u moře, se opět vracíme na ubytování. Tam už na nás čeká snídaně a snad už nepřekvapí, že jsou to vajíčka a tousty. Po nasycení jdeme dohánět resty.
Zabalíme, naložíme a jedeme se podívat do Kataragamy. Přijíždíme tam v jedenáct hodin a slunce dnes opravdu hodně hřeje. Jak se blížíme ke chrámu, tak se rozeznívá zvon, který oznamuje nadcházející mši. Někteří účastníci našeho zájezdu se mše aktivní účastní a po ni, se ocitají venku z chrámu s čárkou na čele. V dálce vidíme dagobu, tak volným krokem míříme k ní. V areálu se chodí bosky, tak si vybíráme cestu po písku, který ještě není tak rozpálen. Ovšem obcházení dagoby už připomíná chození po rozpálených uhlících. Podívat se, kde je stín a co nejrychleji se k němu přemístit. Takto obcházíme toto svaté místo a stejnou cestou se vracíme k dodávce.
Nabíráme směr na nejjižnější místo na Srí Lance. Cestou ještě zastavujeme v Dikwale, kde se nachází navalprachy atrakce Blow Hole neboli mořský „gejzír“, jedná se o průrvu ve skále, kam se za nějaký čas přižene vlna a údajně vystříkne až do výše 30 metrů. Tak velký „gejzír“ jsme neměli. Gejzírboy nám říkal „malá“ nebo „velká“, tak jsme byli připraveni. No a každá sranda něco stojí, tato stála 250 rupií. Za deště se vracíme zpět k autům. Dnes déšť přišel nějak brzo.
A jede se dále, zastavujeme u Wewurukanala což je budhistický chrám s velkou sochou sedícího Budhy na střeše. Mají zde i síň hrůzy, kde jsou znázorněny výjevy, jak dopadnou hříšníci. A to jen za 200 rupií.
A další zastávka je na nejjižnějším místě Srí Lanky, Dondra head na které se nachází maják. Vysedáme do deště, za což jsme odměněni nádhernou duhou. Vyrážíme k majáku a místní hlídač nám nabízí rozhled shora, za což chtěl 500 rupií, ukecáváme množstevní slevu na 300 rupií a vyrážíme vzhůru. Po 226 schodech se ocitáme na ochozu a kocháme se rozhledem na všechny strany. Náš čas se pomalu chýlí ke konci tak opět nasedáme do dodávek a jedeme do města Polhena kde máme ubytování.
Nejnovější komentáře