Tato planina má jednu špatnou vlastnost a to je, že kolem desáté hodiny přichází mlha a už nejsou pěkně výhledy. Nedá se nic dělat, natahujeme budík na 5.30, abychom v 6 mohli vyrazit. Snídaně se nekoná, dáváme pouze čaj a fasujeme balíčky s jídlem. Naše dodávka se nachází v servisu, tak se objednal džíp. Jedná se o Mitsubishi, které má vzadu po stranách lavice. Usazujeme se tři na jednu stranu a tři na druhou. Pro vyšší lidi to moc není, protože je blízko strop. Naštěstí to má plátěnou střechu. Cesta poměrně rychle utíká a za hodinu a půl Hanka mění vysbírané peníze za vstupenky do parku, který je chráněn UNESCO. Cena je 2.250 rupií.
Zajíždíme na parkoviště a dáváme si svačinku. V boxech jsme měli tousty s vaječnou pomazánkou a banánem. Také jsme dostali půl litru vody. Po tomto občerstvení vyrážíme na sedmi kilometrový přírodní trek. Prvně procházíme přes jakousi bránu, kde nám místní ochranka prohledává batohy a pokud narazí na plastikový sáček, cigarety, sirky, zapalovač, tak je nemilosrdně zabavuje. Ale nebojte, na konci treku vám je opět vrátí. Teď už nám opravdu nebrání nic vstupu do parku. Jedná se o náhorní plošinu ve výšce přes 2.000 metrů nad mořem. Vydáváme se po směru hodinových ručiček směrem ke Konci světa. Cesta je šotolinová s vystouplými kameny, kde sem tam mezi nimi teče voda. Po třech kilometrech docházíme k Malému konci světa, což je hluboká propast. Děláme nějaké ty snímky a pokračujeme až k Velkému konci světa, to už je propast hluboká 870 metrů a vypadající stejně jako ten Malý, je to takové dejavu. Opět nějaký ten snímek a jde se dále. Teď už na nás čekají Bakerovy vodopády, dalších pár kilometrů v nohách a jsme u nich. Scházíme k nim po schodech, končících vyhlídkou, opět nějaké ty snímky a jdeme k parkovišti. Jak se blížíme k cíli, začíná lehce pršet, stíháme to ideálně. Na bráně vyzvedáváme zabavené věci, nasedáme do dodávky a džípu a vracíme se zpět do hotelu.
Za podobný čas jaký nám trval sem, se dostáváme k hotelu, kde už na nás čeká Jája s opravenou dodávkou. Nakládáme zavazadla a vyrážíme na několikahodinovou cestu do města Ella. Cestou se zastavujeme na nějakou tu drobnost do žaludku. Ve čtyři už jsme na hotelu, netrvalo to tedy tak dlouho jak nás řidiči strašili. Vynášíme zavazadla do pokojů a v tom se spustila nádherná tropická bouře. Vyšlo nám to nádherně. Teď už nás čeká večeře a spánek.
Nejnovější komentáře