Adamova hora je místo, kde podle legendy stoupl poprvé na svět Adam, který byl vyhnán z Ráje, ale u Budhistů tam stoupl Budha, u Hindů Šiva a u muslimů překvapivě také Adam. Proto se této hoře říká i hora čtyř náboženství. A ta nás dnes čekala.
Rozhodli jsme se pro ranní výstup, abychom viděli východ slunce na vrcholu. Natahujeme si budík na 1.40 a v tuto dobu nás skutečně i budí. Zvuk klapotu na plechové střechy nevěstil nic dobrého. Vycházíme ven a ono opravdu, průtrž mračen. Měníme tedy plán, smiřujeme se s tím, že východ slunce neuvidíme, pře nastavujeme budík na čtvrtou a pokračujeme ve spánku. Čtvrtá hodina a obrázek se nemění, déšť neustává. Tak odpískáváme výšlap a jdeme v poklidu dále spát. Probouzíme se v sedm, neprší a zjišťujeme co a jak. Vedoucí Hanka nám říká, že posuneme odjezd na druhou a že tedy můžeme vyrazit na vrchol. Čekalo nás sedm kilometrů, což nezní tak hrozně, tak to trochu přitvrdíme, 1.000 výškových metrů a kolem 5.000 schodů. Snídani nestíháme a tak vyrážíme s Petrem v 7.30 směrem vzhůru, a jak se dozvídáme, tak účastníci našeho zájezdu už jsou před námi. Ze začátku to jde docela lehce, schody jsou různých typů, tvarů a výšek, že se jim s tím chtělo dělat. Postupem času zjišťujeme, že bez snídaně to není úplně ono. Krámky po cestě jsou zavřené, tak vytahujeme své zásoby, čokoláda trochu zasytí, tak se dereme pořád vzhůru, už to není takové ladné jako ze začátku a začínají se dělat delší pauzy. Počasí nám také moc nepomáhá, ráno to bylo fajn, ale s přibývajícími metry do nás slunce nemilosrdně pere. Aspoň krajina nám to vynahrazuje, všude zeleň, sem tam nějaký ten vodopád a v dáli jezero. Hodina šlapání je za námi a jsme v půlce. Sedáme na kamennou lavičku a dáváme pět minut pauzy. Cestou potkáváme poutníky, které buď předbíháme, což není tak často nebo kteří už jdou s úsměvem zpátky. Jeden, když viděl můj ztrápený obličej, mi říká „Be strong“. Je potřeba doplnit tekutiny, tak pijeme ze svých lahví, které si neseme a opět schod za schodem stoupáme. Blížíme se k finálové pasáži, zde už je i zábradlí, tak si pomáháme rukama. Ještě deset, ještě do té zatáčky, ještě k tomu stromu a podobné motivační prvky nás nutí šlapat vzhůru. Už jde vidět cílová plošina a před námi posledních 50 schodů. To už dáme. Trvalo nám to něco přes dvě hodiny a jsme nahoře. Jednou zazvoníme na zvon za odměnu po této námaze. Zvoní se tolikrát, kolikrát na vrchol vstoupíte. Kocháme se výhledy do okolí. Když se ptáme místního, kde se nachází ta stopa, tak nám říká, že je ve skále a nejde vidět. Tím se loučíme s vrcholem a čeká nás stejná cesta dolů.
O moc jednodušší to však není, sice se jde o něco rychleji, ale namáhavé je to stejně. Opět krok za krokem, poznáváme stejná místa, kterými jsme procházeli cestou nahoru. Ale výška klesá a to je dobře. Po necelých dvou hodinách se dostáváme na hotel. Je půl jedné a dostáváme snídani, což je velice příjemné. Dáváme si ještě rychlou sprchu, nakládáme dodávky a ve dvě hodiny vyrážíme směr Nuwara Eliya. Cesta připomíná testovací trasu pro podvozky nákladních vozidel. Místy to rozparádíme i na třicet.
Cestou zastavujeme a fotíme ženy, jak se vrací z práce s nákladem čaje na zádech. Na silnici se rozprostírá plachta, jedna z žen drží šibenici s váhou, kde šéf převažuje pytle. Váha se pohybuje kolem 15 kg. Následně je pytel vysypán na plachtu. Co se s tím děje dále nevíme, protože opět nastupujeme a pokračujeme dále. Ubytování se nachází ve výšce přes 1.800 metrů a naše starší dodávka má problémy. Jája zjišťuje, že ručička se nachází jinde než by měla být. Zastavujeme a Jája plní PETky vodou a chladí motor. Najednou se z auta stává parní sauna. Čekáme, až se motor ochladí a pokračujeme dále. Takto se to opakuje několikrát, než pro nás přijíždí druhá dodávka. Tak přesedáme a pokračujeme dále. V sedm hodin se dostáváme do Hotelu Single tree hotel, jde se na večeři a spát.
A na úplný závěr vypíší čtyři statečné, kteří se dostali na vrchol Adamovi hory, kromě mě to byl Petr, Dušan a Zuzka.
Nejnovější komentáře