A je to tu, den H nastal a my jsme osedlali pravé americké železo z Milwaukee, ale pěkně popořadě.
Ráno jak už u nás bývá zvykem jsme vstali za ranního kuropění. Počasí se zdálo k nám přívětivé a teplota stoupla o několik stupňů. Vzali jsme si motorkářské oblečení a vydali se do půjčovny HD. Cestou nás zlákala restaurace Rolling Lanes, kde jsme vydatně posnídali, opět nějaké to vajíčko, slanina, toust. Já jsem zkoušel Eggs Venezia, což byl toust, na něm rajče, špenát, vajíčko a zalité sýrovou omáčkou. Počasí nás chtělo ještě vystrašit a přes okno jsme pozorovali jak prší, ale než jsme dojedli bylo po všem. Posilněni jsme dorazili do pobočky HD v Countryside. Zde se motorky nejenom půjčovaly, ale také prodávaly. Hala velikosti malého fotbalového hřiště, kde tři čtvrtiny zabíraly nové motocykly. V USA se jede velkém.
Měly jsme několik minut času na omrknutí prodejny, protože před námi fasovali motocykly Maďaři a Rusové. Když byli obslouženi, začal se nám věnovat ryzí Harlejář. Výška ke 190 cm, váhově kolem 120 kg, fousatý s copem, na rukou spoustu prstenů a oblečen do věcí s logem HD. Protože nás očekávali, tak měli vše nachystané, my jsme jim to stvrdili podpisy, odevzdali jsme 1000 dolarů do depositu a šli jsme si na parkoviště pro naše koráby. Pokud si myslíte, že jsme nafasovali vyvoněné čisté motorky, tak na to zapomeňte. Podle nás je postihlo už mnoho bouřek a nikoho to netrápilo. Stejně tak nemusí trápit nás, když se trochu umažou. Dostali jsme školení od dalšího Harlejáře a už jsme třímali klíče v ruce.
A teď to přišlo …………. nastartovali jsme, ozvalo se hluboké brumlání, s hlasitým cvaknutím jsme tam kopli jedničku a rozjeli se. Tento stroj už je pro rozvážné jezdce, protože když chcete zabrzdit musíte si to rozmyslet dopředu. Ono brzdit 400 kilo není žádná legrace. Zdárně jsme se dostali na motel kde jsme nainstalovali GPS navigace a vyrazili na první delší výlet. Vydali jsme se na sever do města Milwaukee, kde se HD vyrábí. A jak už to tak bývá, tak Murphyho zákony fungují skvěle. Když se potřebujete někam odnavigovat, tak se navigace vzpříčí a máte smůlu. Díky ní jsme zastavili na mnoha parkovištích v okolí, kde jsme ji domlouvali. Nakonec se zadařilo a skutečně jsme se vydali na sever.
Cesta probíhala svižně než jsme se dostali do centra Chicaga. I když byla sobota, tak tam byla hezká zácpa, kde jsme trénovali jízdu v malých rychlostech, rozjíždění a spojkování. Pak už následovala jízda po Interstate do Milwaukee. Co ještě stojí za zmínku je to, že i když jsme měli zaškrtnuto vyhýbat se placeným úsekům, tak na jednu Tollway jsme se dostali a mýtné platili po cestě tam i zpátky.
Za nějakou tu hoďku jsme se dostali do Milwaukee, kde jsme navštívili muzeum HD. Jedná se o velkou budovu, kde je zmapována celá historie této firmy. Mimochodem, letos slaví již 110 let od založení. Jsou tam vidět motocykly od prvopočátku až po dnešní dobu, různé reklamy, motocykly z filmů i různé raritky. V interaktivní sekci si můžete poslechnout jak zní motory z produkce HD, udělat si vědomostní test nebo zahrát hry.
Plni dojmů osedláváme naše stroje a vydáváme se zpět. Cestou máme zážitek s tankováním. Protože mi výdejní stojan nevzal kartu, kvůli nesprávnému ZIP kódu, tak jsem si šel k obsluze pro předplacenou kartu. Řeknete si za kolik budete tankovat, zde musíte odhadnout kolik se může vlézt do nádrže litrů (zde galonů) a jdete tankovat. Pokud vám zůstanou nějaké nevyčerpané peníze tak vám je vrátí zpět na kartu. Zajímavý systém.
Pak už jen večeře u Wendy’s a jde se na kutě.
Zase pěkné fotky moc se my líbí obrázek 3 a 4.
Třetí – jako kdyby si to někdo vylepšil vypadá to jako obrněnej žralok.
Čtvrtá – velmi pěkná, možná až budu velký a budu mít hodně peněz koupím si takovou.