Mokpo, to nezní moc malajsky a máte pravdu, jedná se o město v Jižní Koreji. Ale pěkně popořadě. Z Kuala Lumpur volím leteckou společnost Air Asia do Soulu. Plán byl jednoduchý a neprůstřelný. V letadle nabít mobil, něco na infotainmentu, najíst, napít, spát a v Soulu být odpočatý. První půlka plánu padla hned při nástupu do letadla. Nebylo tam ani USB ani infotainment. Tak aspoň to jídlo a pití. Když jsme nastoupali na letovou hladinu, objevily se letušky s vozíky. Vypadá to nadějně. Ovšem čím blíže se přibližovaly tím více mi bylo jasné, že tu něco nesedí. Ne všichni si brali jídlo. Ano, neplatíš, nejíš a co hůře ani nepiješ. Tomu říkám ořezané náklady. Škoda, že ta cena letenky tomu neodpovídala. Na to, že to byl noční let, který trvá přes šest hodin, tak po dvou hodinách skutečně zhasli, aby za hodinu opět rozsvítili a začali nám nutit duty free shop. Tím padla i druhá půlka plánu.
Už na bráně mi bylo podezřelé proč většina cestujících si bere přes rentgen prázdné petky. Asi s nimi neletí poprvé. Hned za rentgenem jsou automaty na vodu, kde si je plnili jak o život. Nejvyšší level ovšem byl, když jedna paní vytáhla z kabelky krabičku, tu potravinovou, která se nahoře zaklapává a z ní vytáhla připravenou svačinku. Poučení pro příště. A také jsem neprošel testem na self check-in zavazadla. Tak dlouho jsem v tom hledal složité řešení než mi zaměstnanec ukázal jak je to primitivní.
O půl sedmé ráno přistávám nevyspalý v Soulu. A posouvám pásmo o jednu hodinu dopředu. Je zde o sedm hodin více. Vyplnit příjezdovou kartu, vystát frontu na imigračním a jsem oficiálně v Koreji. Beru AREX, vlak který jezdí mezi letištěm v Incheonu a hlavním nádražím v Soulu. Tam mám nějaký čas objevit něco k snídani a pokračuji dále vlakem na jih na který se opravdu těším. KTX, magická zkratka, která znamená Korean Train eXpress a jedná se o rychlovlak, anglicky “bullet train”. Vlak co umí svištět přes 300 km/h. Usedám na své místo a za necelé tři hodiny jsem v Mokpo. Na to, že je to ze severu na jih, tak je to hodně slušný výkon.
Na WhatsApp mi přichází česky zpráva od majitele ubytování. Zajímavé, později jsem pochopil, že překladač je mocný. Také mi připadalo, že překlady z korejštiny do češtiny jsou lepší než z angličtiny. Po ubytování jediné co zvládnu je odpadnout. Po probrání z kómatu koukám, že prší a ne málo. Tím večerní vycházka padá, další den o to bude náročnější.
Druhý den se probouzím do podmračeného rána, důležité je, že neprší. Majitel Kim mi připravuje jednoduchou snídani a i když se tváří hrozně vážně, je v jádru pohodář. Vyrážím na rekognoskaci terénu. Ráno je docela chladno, tak beru mikinu což byla chyba. Byl jsem v ní asi pět minut a zbytek se už jen nesla. Všude jsou zde nápisy Mokpo romantické přístavní město, tak to jsem tu správně, protože jsem romantik tělem i duší.
První a top atrakci kterou navštěvuji je lanová dráha, která má na světě největší délku mezi pilony, přesně 955m a také nejvyšší cementový pilon ve výšce 132m. Kupuji zpáteční jízdenku a sedám do gondole. Nic pro slabé nátury, protože podlaha je prosklená a tak se můžete kochat i scenérii pod sebou. Po přibližně 20 minutách se ocitáte na jednom z malých ostrovů. Uděláte si tam malý trek a opět se vracíte lanovkou zpět. Na ten samý ostrov vede i most, který měří přes tři kilometry a patří také mezi dominanty města.
Dále mé kroky vedou do Noeul parku. Jedná se o takový malý parčík vedle Žlutého moře. Příjemná procházka a relax. A dále mé kroky vedou do Yudalsan parku, kde se nachází spousta plastik. Jedná se o moderní umění, tak není divu, že ho nechápu. Jak jsem četl cedulky u jednotlivých děl, tak jsem pochopil, že všechny mají společného jmenovatele a to je moře. Také tu z reproduktoru hraje Vltava od Bedřicha Smetany. Češi jsou prostě všude.
Odebírám se na ubytování chvilku zrelaxovat a jak začíná tma vyrážím na druhé kolo. V noci má Mokpo úplně jinou atmosféru a nasvícený most nebo gondoly vypadají úžasně. Chtělo by to ještě jeden den se podívat na druhou stranu, ten ale nemám, tak příště. Ještě přidám, že teplota se pohybuje kolem 25 stupňů. A to je z Mokpo vše.
Nejnovější komentáře