Rozmlsáni snídaněmi v Lehu, se vracíme zpátky do tvrdé reality. Opět tu máme plackovou dvoukombinaci. Tentokrát se olejem nešetřilo a pěkně z placek odkapává. Po tomto jídle sedáme na kola a loučíme se s Mulbekhem, který pomyslně odděluje budhistickou a muslimskou část. Pokračujeme dále po NH1, která nemá asfalt, ale takový jemný prach. Vidíme také první mešity. Po 10 km máme na sobě šedivou patinu. Pavla vytahuje roušku a vypadá jak ze Star wars, my ostatní si dáváme šátek kolem pusy. A aby jsme to měli ještě trochu zpestřené, tak nás očazují náklaďáky. Po cestě také chvíli pozorujeme jak se snaží vyprostit džíp, který sjel ze srázu dolů.
Cesta vede po proudu řeky Vakhafu a my většinu trasy mírně klesáme. Dnes to byla krátká a rychlá etapa, která po 35 km končí před městem Kargil. Tam opět nakládáme kola, nasedáme a jedeme směr Šrínagar.
Za Kargilem jedeme proti proudu řeky Drass až do stejnojmenného města, kde protahujeme končetiny a obědváme. Podle plánu jsme zde měli spát, ale jsme rádi, že tomu tak není. Město vypadá dosti neútulně, ale můžete to být jen naše zdání.
Údajně nejhorší úsek NH1 je mezi Drassem a Sonamargem, tak čekáme jestli nás ještě něco překvapí po cestách a necestách, které jsme projeli. Nepřekvapilo nás nic, kromě toho, že tam den předem kamenná lavina strhla silnici s autem. Jeli jsme přes sedlo, kde nebyl asfalt, ale takové klouzavé blátičko, sem tam brod, asi metr od auta několikasetmetrový sráz, auta v protisměru, kameny. Prostě nic co už jsme nezažili. Máme štěstí, protože jak jsme sjeli ze sedla, tak se proti nám řítila kolona několika desítek nákladních automobilů. Kdybychom je potkali v sedle, tak tam stojíme do večera. Také bylo zajímavé pozorovat jak se náklaďáky v koloně předjíždí. To, že jede někdo proti, to je vůbec nestresovalo. Menší auto holt přibrzdilo a šouplo se do škarpy.
Také se změnil ráz krajiny, z nehostinné skalnaté opět do zeleně zářící.
Kolem třetí dojíždíme do Sonamargu, kde nacházíme pro dnešní den útočiště. Část výpravy se jde ještě projet na poníkách po okolí a pak už večeře a na kutě.
Nejnovější komentáře