Ráno jsme šli posnídat do German Bakery, kde jsme se pěkně rozšoupli. Sýry, sladké, čaje…. Následně jsme se šli podívat zda nám otevřeli zbývající chrámy. Neotevřeli. A ani mniši, kteří zde chodí v červeném rouchu, neměli žádnou svoji akci.
Tak jsme naložili auto bagáží a vyrazili jsme na kolech. Stále jedeme proti proudu řeky Spiti a kocháme se místní přírodou. Dneska však byla proti nám.
Několik kilometrů před městem Kaza, se silnice trochu zalila bahnem, které má takovou maltovou konzistenci. První úsek jsme přenesli kola mimo silnici po straně. Bylo tam však jedno kritické místo do kterého jsem si šlápl a zabořil se po koleno. Díky tomu jsem sklidil velký úspěch u diváků, kteří seděli na stráni a pozorovali jak se snaží auta projet. Některá to dala najednou, některá, za pomoci silných paží. Samozřejmě také přibíhá Jura a Hanka s foťákem a škodolibě si fotí moji černou nohu. Druhý úsek se dal objet stranou, ale na třetím jsme skončili. Bahno, které může mít minimálně metr nám vystavilo stopku. Když se začalo ještě počasí kazit, přešli jsme na plán „B“, ubytovali jsme se v místním kempu, kde máme jednu větší místnost pro všechny.
Podle informací se má ještě dnes dostavit těžká technika a tuto spoušť odklidit. A skutečně, na horizontu jde vidět nakladač. Jdeme se podívat jak to vypadá. Přijel i bagr a pustil se do díla. Podle informací od místních vojáků by za dvě hodiny měla být silnice průjezdná. Jdeme zpátky do kempu a stále slyšíme zvuk jak bagr couvá. Za nějaký čas zvuk ustal. Bylo to jasné, cesta dnes průjezdná nebude. Tady se prostě večer nemaká.
V kempu je o nás postaráno. Dostáváme večeři a čaj. Umýváme se pod místní pumpou. Je tam však jen jedna a to se studenou vodou. Pumpu s teplou tady nevedou.
Vedle nás se ubytovávají motorkáři, chvilku ještě pokecáme a jde se na kutě.
Nejnovější komentáře