Včera jsme brzo ulehli, asi kolem půl desáté a těšili se, jak dospíme chybějící hodiny. Nedospali. Ve čtyři hodiny ráno se začínájí místní mniši modlit. Probíhá to tak, že skupinka mnichů chodí po městě s bubnem a zpívají u toho své chorály. Když jsem se vybičoval se na ně podívat, protože hudba stále pokračovala, tak už se jednalo jen o reprodukovanou hudbu z repráku. To jim vydrželo cca do 6.30. Tak jsme dali ještě půl hodiny a vstávali jsme.
Po standardní snídani, která se skládá z placky a placky, se jdeme podívat do kláštera. Zde se zouváme, protože do kláštera se smí pouze na boso a jako bonus dostáváme čepičku na hlavu. Vše nám vysvětluje příjemný voják, který hlídá na nádvoří. Jak procházíme dřevěným klášterem, tak se dostáváme do místnosti kde nám mnich žehná, maluje oranžovou čárku na čelo, dává do dlaní vodu, kterou vypijete, další vodu si dáte na vlasy a končí to hrstí plnou „burizonů“.
Po tomto obřadu osedláváme svá kola a jedeme z kopce dolů, přesně tam, odkud jsme předchozí den šlapali do kopce. Pokračovali jsme dále kolem řeky Satluz až k vodní elektrárně, kde jsme i poobědvali. Jednalo se o plechovou boudu, kde se překvapivě i vařilo. Nachystali nám rýži s jemně pálivou omáčkou. Po zaplnění žaludku nakládáme kola a kousek se přibližujeme k našemu cíli. Zadarmo to však není. Tentokrát jako jeden muž, šlapeme do výšky 2.700 m, kde se nachází město Sangla. Opět výživných 600 výškových metrů. Po nezbytném osprchování se, vyrážíme na obhlídku města. Jedná se o jednu rušnou ulici kde nakoupíte úplně vše. Od jídla, přes látky až po elektroniku.
Po návratu z města jsme se přemístili do jídelny kde nás čekalo překvapení. Maso. Bylo kuřecí s kostima, jak to nasekali, takové to bylo. Chuťově však výborné.
Opět jdeme brzo spát tak uvidíme jak to dopadne.
Nejnovější komentáře