První den na motorkách

Ráno nás přivítalo opravdu nevlídně, tedy s ohledem na to, že jsme v 8:00 měli fasovat motorky. Samozřejmě lilo jak z konve. Asi se nám podařilo v letadlech převrátit dokonale spánek, protože jsme v podstatě zaspali a tak jsme se na recepci dokodrcali chvíli před osmou, vyhlížejíc zástupce půjčovny motorek, který se ale nekonal. Několik minut po osmé jsem začali propadat lehké depresi z nadcházející změny plánu, když tu jsme jukli za roh hotelu a viděli tam menšího chlapíka, jak se lopotí s motorkami, které vytahuje z dodávky. Hned jsme se k němu hlásili a i přes ten protivný déšť bylo ráno hned o něco jasnější. S úlevou jsme si oddechli i nad stavem motorek, oproti padenému šrotu na Novém Zélandu máme tři roky staré (a k radosti Jirky modré) stroje, dokonce s elektronicky nastavitelným podvozkem (ESA). Dave, zástupce půjčovny, který nám motorky dovezl z více než 2 000 km vzdálené půjčovny v Noosa (dal to za jeden den, borec), šel s námi na pokoj, kde jsme vyřídili papírování, poučili ho, že už není Československo, ujasnili jsme si, odkud jsme (jasně že znal Grand Prix Brno) a až se trochu osušil, vyrazil zpátky do Noosa. My jsme vyrazili k motorkám, odepnou kufry a nabalit se k odjezdu, čas opuštění hotelu se kvapně blížil a tak jsme bez ohledu na déšť chystali vše pro ukrojení prvních kilometrů po australském kontinentu. Vzhledem k opravu deštivému počasí padlo rozhodnutí přejet jen pár kilometrů do motelu, ubytovat se a vyčkat, zda se počasí umoudří. Cesta z Melbourne do Dandenongu byla docela náročná, na navigaci přes déšt nebylo vidět a tak jsme chvíli bloudili v Melbourne, až se nám jako zázrakem podařilo přes výjezd pouze pro autobusy trefit tu správnou highway M3, zvící pěti pruhů a tou jsme doplachtili do Dandenongu, kde jsme se zastavili přímo na místě, které jsme předem ověřili pomoci Google. On i strýček Google se občas zmýlí a tak slovo dostalo navigace (díky iGo), která omyl Google napravila a zanedlouho jsme byli v motelu Comfort Inn. Pokoj ještě připraven nebyl, museli jsem ještě počkat dvacet minut, které jsme využili k tomu, abychom v nedaleké provozovně Subway něco posnídali a trochu oschli. Pak už byl pokoj k dispozici a opět se potvrdilo, že motel je stokrát lepší než hotel. Vybavení na stejné úrovni, jen je všechno prostornější, postele jsou manželské a hned dvě, parkování přímo před vchodem (no jsme v patře přímo nad motorkami). Mezitím se počasí jakžtakž umoudřilo a tak jsme neváhali a vyrazili projet motorky, směr Mornington Peninsula a Sorrento. V Sorrentu jsme navštívili nevelký historický park, který je zaslíben dětem, kde zrovna probíhala přímo uprostřed parku na trávě oslava nějakých narozenin. Po parku a přilehlé procházce po břehu oceánu jsou rozesety zajímavé objekty připomínající boxy na separování odpadu, ale jejich účel je úplně jiný. Hádejte k čemu jsou, viz foto. Zamířili jsme co nezápadněji to motorizovaně šlo a dorazili jsme na konec cesty, za kterou následoval už jen národní park, na který už čas nebyl. Přesto jsme se pokusili dorazit až na pobřeží postranními cestami a nakonec se to povedlo a mohli jsme si prohlídnout pobřeží, skaliska z názvem London bridge a do toho se umoudřilo počasí a občas vysvitlo slunce. I po stránce jízdy na motorce jsme si tuto část jízdy užili (ale nirvána se nekonala). Pro cestě zpátky jsme použili highway, abychom stihli ještě v podvečer projít město Dandenong, což jsme také udělali a když už se setmělo, nakoupili jsme něco k večeři v místním non-stop jakoTescu a vrátili se do motelu. V recepci jsme chtěli za 5$ na hodinu koupit připojení k internetu a paní recepční nám ho v dobrém rozmaru věnovala zdarma. U večeře jsme probrali uplynulé dny, zformulovali je do těchto příspěvků, přidali pár snímků a už teď se těšíme na zítřejší vyhlášenou Great Ocean Road, kde jistě navýšíme kontu do teď ujetých kilometrů (239km).

[Show as slideshow]