Stejně jako na Nový Zéland je potřeba i do Austrálie vyplnit vstupní kartu a která má, mimo jiné, i vízovou povinnost. Vízum se dá elegantně vyřešit on-line na internetu. Po zkušenostech z minulé expedice jsme očekávali příjemné posezení s imigračním úředníkem v jeho kanceláři, což se k našemu překvapení vůbec nekonalo. Vystáli jsme si sice frontu jako všichni ostatní před vstupem do země, protože jsme se tam slétli cca 3 letadla, ale to bylo vše. Zavazadla také dorazila a poslední úředník nám říká ať opustíme letiště bránou číslo 2, kde bylo napsáno něco ve smyslu kontrolní místnost. K našemu podivu však byl za dveřmi pouze východ z letiště. Melbourne nás přivítalo zalité sluncem. Podle plánu na nás měli čekat zástupci společnosti Sunbus, pomocí které jsme se měli dostat na hotel. Nikdo na nás nečekal a když se nám podařilo odchytit dodávku jmenované společnosti, tak o nás nic nevěděli. Nicméně po domluvě nás do hotelu dovezli. Hotel se nachází blízko centra a snad nevýhoda byla v tom, že klíče od pokoje jsme dostali až ve 14 hodin. Velkým plusem zase bylo, že mají úschovnu zavazadel a tak jsme mohli udělat krátký výlet do města. Ve 14 hodin jsme se vrátili na pokoj, konečně se osprchovali a jali se město poznat trochu důkladněji. Viděli jsme nádhernou katedrálu sv. Paula, stařičkou budovu nádraží ve viktoriánském stylu, budovu Victoria Arts Centre, parlament, udržované parky, hřiště na kriket, tenisové kurty kde se hraje Melbourne Open, zašli k nejvyšší budově ve městě Rialto tower, viděli nejstarší budovu, dům kapitána Cooka (i když je to spíš dům jeho rodičů a do Melbourne byl převezen v roce 1934 z Velké Britanie kousek po kousku), čínskou čtvrť, moderní divadlo ………. když jsme unaveni usnuli po náročném cestování.
Heslo dne
K čemu je vám slovní zásoba, když nevíte co vám říkají.
Nejnovější komentáře