Ráno začalo menší bojovkou, vstávám ještě za tmy a ať cvakám vypínačem jak chci, nic se neděje. Ještě, že vím, kde co mám, vytahuji čelovku a hned je to lepší. Dnes je v plánu Isalo park a průvodcem bude Basco, chlapík s takovým smutným pohledem. A jak už to tak bývá, začíná se formalitami. Tady to dovedli k dokonalosti, pokud mě na nějakém dalším místě nepřesvědčí, že to může být ještě lepší. Vcházím do jedné budky, kde platím fakturu za průvodce, pak přecházím na druhou stranu kde je další budka a platím za vstup. A opět krásně vypsaná faktura s razítkem.
Tony nás odváží do jednoho z míst kde se vchází do parku. Dnes s námi nepůjde, protože se nebudeme vracet do stejného místa. Loučíme se s motorovou podporou a vyrážíme vstříc dalšímu parku, který je jiný než ty předtím. Vypadá jako savana říznutá Coloradem. Předpověď naštěstí nevyšla a je příjemně pod mrakem. Dokonce spadlo pár kapek, ale to rozhodně nestojí za řeč. Basco mi ukazuje krásy parku, dokonce mě překvapuje tím, že některá zvířata pojmenovává českým názvem. Strašilka, kudlanka….. Mezi zajímavosti patří, že když někdo zemře, tak se dá do dočasného hrobu, což je díra ve skále zasypaná kameny, a za nějaké dva roky se exhumuje, kosti se očistí, nabalzamují a přenesou se do trvalého hrobu.
Z vršku scházíme dolů k řece. Proti proudu se jdeme podívat na malé jezírko s vodopádem. A odtud se vracíme na „piknik point“, kde vidím vzácného lemura, který je celý bílý a má akorát černou hlavu.
Dnes jsou velikonoce a slaví se i na Madagaskaru. Lidé z okolí se schází v Isalo parku a dělají si piknik. Den dopředu jsem si objednal nějaké jídlo, a co jsem viděl, když jsem tam přišel, to mě dostalo do kolen. Na jednom místě jsou kamenné stoly a „můj“ měl prostřeno. Ano, na kamenném stole byl ubrus, talíř, příbor, sklenička, ubrousek….. A za chvíli se mi nese velký talíř zeleniny. Pěkně ho do sebe nasoukám a říkám si, jestli je to vše nebo ne. Nebylo, co mi donesli, mi vyrazilo dech. Obrovský kopec rýže a dva špízy. Koukal jsem kdo si ke mě přisedne a když se k tomu nikdo neměl, pochopil jsem, že je to jen pro mě. Bez mučení se přiznám, že jsem to nedal ani omylem. A aby mě úplně dorazili, tak mi donesli banány.
S plným břichem přicházím na parkoviště, kde na nás čeká Tony a odváží nás zpět na ubytování. Tam se loučíme s Bascem. Je spousta času, tak se mě Tony ptá, jestli chci vidět oslavu velikonoc. A já proč ne. Tak jedeme do vedlejšího města Ilataka. Už před městem je spousta lidí, kteří si dělají u cesty barbecue. A také je tam místo, kde mají i kolotoč. Lidé z blízkého i dalekého okolí se sjíždí právě sem. Tony mě představuje svým známým, rodině, přátelům….. Můj názor je takový, že půlka Madagaskaru je Tonyho rodina a druhá ho zná. Když jsme nasáli tu pravou atmosféru, posouváme se kousek za město, kde jsou safírové doly. Tam se dozvídám něco o těžbě. Madagaskar je známý těžbou drahých kamenů. Počasí se začíná trochu kazit, tak se vracíme zpět. Užili jsme si po cestě slušný slejvák, který v autě až tak nevadí, aby po pár kilometrech bylo sucho. Zítra bude přepravní trasa.
Čtu, bavím se a díky fantazii pracující na plné obrátky jsem byl se zpožděním v čase a místě s tebou. Žij Madagaskar!