A je to tu, další přesun. Angkor Wat mám splněný a můžu pokračovat. Ráno na mě čeká „můj“ řidič a veze mě na letiště. Pokud je zde někdo opravdu drsný, tak jsou to chlapíci na pásovém. Ti jsou tak drsní, že byste na nich mohli strouhat brambory. U okýnka si vytrhává výstupní kartu, kterou si tam zasponkovali a pokračuji k odletové bráně. Vytahuji koníka z pasu a všímám si, že je přes tři stránky. No nic, loučím se Kambodžou se stále smíšenými pocity, sedám do letadla A320 od Air Asia a vracím se do Kuala Lumpur.
Tam za dvě hodiny přistáváme i když hodinky posouvám o tři. Opět se přihlašuji do Malajsie, protože odlet mám z jiného terminálu a jiné dopravní společnosti. To zde mají zmáknuté a běží to jak po drátkách. Vyzvedávám batoh, sedám na KLIA ekspres a jedu na terminál jedna. Hledám přepážku SriLankan a odbavuji se. Mám ještě nějaký čas, tak se jdu podívat na vyhlídkovou terasu. A tam si všímám, že jim tu jezdí takový červený vláček. Čas odletu se blíží, tak se vydávám hledat svoji odletovou bránu. Opět se odhlašuji a za chvíli už stojím na nástupišti červeného vláčku, kterému říkají Aerotran a jezdí na „C“, odkud odlétám.
Zde už je to takové nezáživné. Něco přes tři hodiny do Colomba a pak ještě kolem pěti do Dubaje. Ve 21:45 místního času přistáváme bezpečně v Dubaji. Stoupám si do dlouhé fronty a čekám, až na mě přijde řada. To se stává asi za půl hodiny, dostávám štempla do pasu, beru batoh, taxi a mířím na hotel.
Nejnovější komentáře