Na letišti v Dubaji se nic nezměnilo, pořád stejné obchody a restaurace, tak jak jsem je znal. Tak opět nějaké to chození a za dvě a půl hodiny „boarding“. Splnilo se mi mě přání a já nastupuji do spodní části obrovského Airbusu 380-800. Kdybych nevěděl, že nad námi je ještě jedno patro, tak bych si myslel, že je to jak předchozí let. Ani na výšku ani na šířku se nic nezměnilo, bylo i stejné rozestavení sedaček v podobě 3 – 4 – 3. Škoda, že jsem nemohl juknout na horní palubu. Ale na druhé straně, štěstí mě přálo, protože jsem měl troj sedačku sám pro sebe. Teď už jen, aby se to odlepilo od země. Pro čtyři motory to nebyl moc velký problém a nebýt jídla, tak jsem celý let prospal.
Dalších šest hodin a přistáváme na letišti v Singapuru. Následuje standardní procedura na vstup do země, kdy vyplníte formulář, celník ho zkontroluje, dá štempl do pasu, usměje se a popřeje příjemný pobyt. Co mě ovšem překvapilo, že za přepážkou je konzole, kde můžete pomocí smajlíků „oznámkovat“ jak jste byli spokojeni.
Úřední povinnosti mám za sebou a jdu hledat karusel, kde by měl přijet můj batoh. Je to skvěle načasované, když přicházím k pasu, vyjíždí zelený kvádr. Podle visačky je to můj a pohodová dovolená může začít.
Počasí je takové klasické, vedro. Sice je slunce za mraky, ale po dešti ani památka a to předpověď vyhrožovala bouřkami. Přemýšlím, kolik si mám vyměnit, ale bankomat Citi rozhodl za mě. Vydává pouze 50 a 100 dolarové bankovky. Takto obohacen si jdu koupit místní šalinkartu, abych nemusel řešit, za kolik si mám koupit lístek, když chci jet tam a tam. A ještě bych měl ušetřit. A to se vyplatí.
Turniket se po dotyku karty otevírá a já nastupuji do metro/vlaku na hotel. Po rozjetí nás jeho světelná tabule informuje o „Welcome on board SMRT„. Bát se asi nemusíme, protože soupravu dodala firma Kawasaki. Vystupuji na zastávce Aljunied a pak za pomoci GPS nalézám hotel Lucky 81. Zde se v klidu ubytovávám, dávám sprchu a vyrážím, podle mě, do nejznámější části Singapuru, Gardens by the Bay. Jedná se o zahradu se „superstromy“, které umí zadržovat vodu a vyrábět energii. Jak jistě tušíte, jsou to umělé stromy. A k nim se můžete dostat přes most, který je inspirován DNA. Přicházím za světla, ale čas je neúprosný a začíná se stmívat. A to nastává druhá fáze, že se začíná vše rozsvěcovat. Vypadá to úchvatně. A když už je úplná tma a jsem plný dojmů, vracím se opět na hotel, abych načerpal síly na další den.
uz sa tesim na tie ocne vytery, ktore si urcite v tej krasnej zahrade tvojou novou fototechnikou nafotil 🙂