Jak už to tak ráno bývá, začíná se snídaní. A protože jsem ve stejném hotelu co včera, jdu si do spodního patra na něco dobrého. Nabídka se moc nezměnila, tak od každého trochu. Opět sbalit a vyrazit na nádraží HSR, u nás tyto vlaky nejezdí, tak si to musím užít. V 10 hodin vyjíždíme z nádraží a ze zvědavosti zapínám GPS. Rychlost se pohybuje kolem 280 km/h, ale musím říct, že to nijak zvlášť nepociťujete. „Nevýhoda“ této přepravy je v tom, že jste brzy na místě a zábava trvá krátce. Za hodinu vystupuji na nádraží v Taipei. Blíží se Vánoce a v hale mají obrovský vánoční strom, u kterého stojí pódium, kde místní děvčata tančí v oděvech původních obyvatel. Jdu si pořídit jízdenku na lokální vlak a vše probíhá jak má, dokonce mi slečna za přepážkou rozuměla na první pokus. Prima je, že na jízdence je číslo vlaku, odjezd vlaku, příjezd vlaku a odkud kam. Pokud se budete držet času, s velkou pravděpodobností vystoupíte, kde máte.
Já vystoupil ve stanici Ruifang. Z ubytování mi napsali, že pokud mám velké zavazadlo, tak bude lepší využít taxi, protože k nim jezdí staré autobusy a většinou narvané. Uposlechl jsem rady a jen co vylezu z nádraží, tak si mě odchytává taxikář, nakládá mě do auta značky Toyota a už se vezu. Nevím proč, byl jsem přesvědčen, že Jiufan je u oceánu. Možná mě zmátlo to, že mám pokoj s výhledem na něj. Cesta pěkně stoupala a musím říct, že by to byla výzva pro hodně cyklistů. Taxikář mě vykládá a já jdu hledat ubytování, což není úplně jednoduché, ale daří se. Prospekt opravdu nekecal a z okna vidím oceán, ale ten je vzdálen několik kilometrů a hlavně dole. Koukám do průvodce kam se vydat. Jishan street. Super, na té zrovna bydlím, tak se jdu podívat, co tam je.
Představte si ulici na šířku cca dva metry, která se různě kroutí, na každé straně obchod a do toho stovky lidí. Vítejte v ulici Jishan. Uf, dostávám se na druhý konec ulice. Toto asi dvakrát zažít nechci. Jdu se podívat na městské chrámy a koukám do mapy, jak daleko je zlatý důl. Jsou to cca dva kilometry do vedlejšího města Jinguashi, kde se nachází muzeum těžby zlata. Cesta po silnici je docela akční, ale do cíle se dostávám zdráv a živ. Prohlídka je zdarma, akorát do tunelu se platí. Mají zde pěkně zpracovanou interaktivní prohlídku, jak se to zlato vlastně těží. A když už vím vše, vracím se zpátky do Jiufanu, ovšem tentokrát busem. Jdu na ubytování ulicí Jishan a jde znát, že je večer a lidí hodně ubylo.
Dnes zde mám závěrečnou noc a zítra mě již čeká cesta zpět do ČR. Uteklo to jako voda a bude se mi těžce vracet.
Nejnovější komentáře