Čas na Tainan je u konce a opět je tu přepravní trasa a to do národního parku Alishan. Řekl bych, že toto bude nejzajímavější přepravní trasa, protože nemám tušení, jak se tam dostanu. Přesněji řečeno teoreticky to zvládnuté mám, ale uvidíme, jaká bude realita. To jednodušší je přeprava vlakem do Chiayi. Vyrážím spojem, který jede v 7.33. A pro mě nezvyklé, před časem odjezdu je vlak tady a v 33 průvodčí píská na píšťalku a vyjíždíme z nádraží v Tainanu. Cesta zabere nějakou třičtvrtěhoďku a už vystupuji na nádraží v Chiayi. Teď je potřeba zjistit odkud jedou autobusy do Alishanu. Ještě než se naději, tak sedím v minibusu a řidič závodník s námi vyráží směr východ.
Dvojitá plná není zeď, tak nám cesta svižně utíká. Smůla je jen v tom, že řidič umí pouze čínsky. Ale to nevadí, s námi se veze rodinka a muž se ujmul překládání. Jeho angličtina byla mnohem horší než moje a to už je co říct. Ve finále to dopadlo tak, že jsme si na jeho mobilu psali vzkazy. A když byla krize největší, pomohl slovník. Já to tvrdím furt, když se lidé chtějí domluvit, tak se domluví. Řidiči vysvětlil, na který hotel potřebuji zavést, ten jen přikývl a více jsem neřešil.
Toto je typická Asie, pokud potřebujete poradit nebo pomoci, vždy se najde někdo ochotný sám od sebe. Zkuste si jen na ulici otevřít mapu. Cestou jsme nabrali mladý pár, kteří bydlí v LA. On byl z Taiwanu a ona z Hongkongu. Nejzajímavější na nich bylo to, že plán cesty měli v čínštině, ale bavili se anglicky, protože si nerozuměli. Perfektně se s nimi kecalo, dali mě pár tipů a u jejich hotelu jsme se rozloučili. Trvalo to něco přes tři hodiny a vystupuji u hotelu. Cesta mohla být i rychlejší, ale měli jsme hodinovou pauzu na nádraží v Fen Chi Hu.
A opět kurz čínštiny, protože recepční jiný jazyk neuměl. Začal prohrabávat lejstra a to jsem trochu znejistěl, ale nakonec se moji rezervaci podařilo najít. Ještě nebyl čas ubytování, tak beru svých pět švestek a jdu se podívat po okolí. Bod číslo jedna, koupit lístek na Sunrise train (nenapadlo mě, jak to vhodně přeložit do češtiny, možná poradíte). Což se zdárně podařilo a bez fronty. Toto opět bude pro mě výzva, protože vlak vyjíždí 5.50. Jak to dopadne, vás budu informovat zítra. Je tady o něco chladněji, nějakých 17 stupňů a připadám si zde v krátkém tričku a kraťasech trošku divně, protože někteří místní už mají zimní péřové bundy. Vyrážím na krátký trek do pralesa. A nejhorší ze všeho jsou…….. skupiny. Poznáte je jednoduše, jde vůdce s nějakou vlajkou a za ním se hrne zbytek lidí, kteří mezi sebou poměrně hlasitě komunikují, tak je slyšíte už z velké dálky. Pokud na ni narazíte, tak máte co dělat, abyste se přes ni dostali.
Cesta vede většinou po dřevěných chodnících a kolem na vás koukají několik tisíc let staré cypřiše. Procházíte se kolem magnólií, jezírek, chrámů, prostě takový balzám na duši. Pomalu se stmívá, tak se vracím do hotelu a vše je připraveno, tak se ubytovávám. Teď ještě nějaký ten gáblik a na kutě. Zítra se vstává brzo.
Nejnovější komentáře