Čas na Taipei vypršel a já pokračuji směrem na jih. V brzkých ranních hodinách, kdy na ulicích moc lidí nepotkáte, využívám metro pro dopravu na hlavní nádraží. Tam si dávám nějakou dobrotu z místní pekárny a jdu na perón dva, kde už stojí elegantní bílá souprava s oranžovým pruhem. A abych si to užil, jedu z konečné na konečnou. Trasa měří 345 km a nejrychleji se jezdí za hodinu a půl. Což byl můj případ. Uvelebuji se v prostorné sedačce, kde ani já nemám problém s dlouhýma nohama. K sedačce před sebou mi zbývá ještě mezera asi 30 cm 🙂 Sedím si sám v dvousedačce, a kdyby krajina za okny neubíhala, tak máte pocit, že jste ještě nevyjeli a stojíte na nástupišti. Na další zastávce ke mě přisedá bez pozdravu starší Taiwanka. Asi se tady zdravení moc nenosí. Trošku mě to mrzelo, ale když jsem vytáhl bedeker, dala se do řeči a cesta příjemně ubíhala. Na další zastávce opět vystoupila a přisedla bez pozdravu o něco mladší s notebookem, na kterém začala pracovat. A než jsem se nadál, ocitl jsem se na konečné v Kaohsiungu.
Dávám si batoh do úschovny a vyrážím ven. Místní teploměr ukazuje 29 stupňů. A protože je období zimy, není tu ani moc vlhko. Blízko nádraží se nachází Lotosové jezero a tam míří i mé kroky. Jedná se o vodní plochu, kolem které anebo v ní se nacházejí chrámy nebo pagody. Celé ho obcházím a zastavuji se u jednotlivých staveb a kochám se propracovanou architekturou. Vezme to něco přes dvě hodiny a já se opět ocitám v hale nádraží. Kaohsiung je město, kde je petrochemický a těžký průmysl. Nachází se zde také největší Taiwanský přístav a tam se jedu podívat. Využívám opět metra a za chvíli už si to vykračuji po přístavišti. Škoda jen, že je opar, přesto pohled na obrovské nákladní lodě stojí za to. Ještě se jedu podívat na zastávku Formosa Boulevard, kde strop haly ozvláštnil barevným sklem italský umělec Narcissus Quagliata. A to je pro mě z Kaohsiungu vše a tak pokračuji směr hlavní nádraží. Tam v hale si kupuji lístek do Tainanu a slečna za přepážkou se mě ptá, jestli chci jet expresem a já na to, že ano. To jsem ještě netušil, že se i expres musím dostat na nástupiště. Vlak odjížděl za nějaké čtyři minuty. Poklusem s batohem na zádech jsem to na poslední chvíli stihl.
Tentokrát se nejednalo o HSR, ale jen běžný rychlík TRA. A když už jsme u těch zkratek tak metro je MRT. Za nějakých 50 minut jsem v Tainanu. Kousek od nádraží se ubytovávám v hotelu Tie Dao. Pokoj je o něco větší než v Taipei a dokonce má i okno. Výhled nic moc, koukám do pasáže, ale aspoň něco. Dávám sprchu, trochu relaxu a ještě vyrážím na krátkou procházku po okolí. Zítra je v plánu prozkoumat Tainan.
Nejnovější komentáře