Asi to všichni znáte, že přijde den, kdy vám začne lézt na nervy všechno a všichni. A s tím je potřeba něco udělat, někdo se opije, někdo vezme prášky, někdo udělá něco bláznivého…
Já si vybral cestování. První otázka byla kam. Dovolené moc není, tak někam kde je teplo, kde je něco vidět, kam to není daleko a není to moc velké. Po náročném rozhodování to vyhrál Taiwan, který splňuje kritéria. Ovšem za cenu kompromisů, že se musí něco oželet. Na druhé straně je důvod se sem opět vrátit, pokud to bude stát za to.
A každá cesta začíná prvním krokem. A ten směřoval ke Grandu, na autobus, který zastavuje na letišti v Praze. I když D1 je v hrozném stavu, cesta utíkala svižně a nikde jsme se nezdrželi. Následovalo odbavení a nástup do letadla společnosti Emirates, se kterými už jsem letět nechtěl. Tentokrát jsem byl příjemně překvapen. První let do Dubaje jsme seděli na trojsedačce dva a do Taipeie na dvojsedačce sám. To byla ohromná výhoda, že se dal let prospat. Řekl bych, že si mi to vrátí na cestě zpět.
Ve středu odpoledne přistáváme na letišti v Taipei. A zde začíná ta správná zábava. Úkol číslo jedna zní, dostat se do hotelu. Nacházím přepážky na autobusy, kupuji si lístek na Taipei main station, nasedám do autobusu a ten mě odváží sice na vlakové nádraží, ale v Taoyuan. To ovšem vůbec nevadí, cesta trvala asi 15 minut a je to HSR nádraží. Což znamená High Speed Rail a vlak měl za chvíli přijet. V automatu jsem si koupil lístek a takticky rozměnil velkou bankovku. To jsem ovšem netušil, že vrací pouze kovy. Vypadla mě hrst 50 dolarovek, které ani nešli pobrat. A svižným krokem na nástupiště dva, kde už stálá Taiwanská střela. Vlak, který umí pádit přes 300 km za hodinu. Také jsme byli za 20 minut v Taipei. A teď už jen najít hotel. Je to jednoduché pokud vám funguje GPS, což se o mé moc říct nedalo. Asi po 15 minutách konečně našla satelity a dokonce se k nim i připojila. Ovšem se také pořád odpojovala. Nabral jsem směr a skutečně po nějaké době se ocitám před kinem, kde je v nejvyšším patře hotel.
Ubytovali mě do malého útulného pokoje, sice zde není okno, ale na přespání to stačí. Následuje rychlá sprcha a poznávání okolních zajímavostí. Red house, Trien – Ho Temple, noční život a markety.
Nejnovější komentáře