Vše jednou končí a to i tato dovolená. Ráno se přemisťujeme za pomocí taxíků do Michalovi kanceláře, kde na nás čekají kola a krabice. A také nelehký úkol, balení. Nikoho už ani nepřekvapí, že kola rozkládáme na ulici. Přední kolo, řidítka, otáčíme šlapátka, řazení a brzdy, upuštění pneumatik, vše dát do bublinkové fólie a do krabice. Po hodince, už je chodník opět prázdný a krabice s koly přesunuty do prvního patra. Před odletem máme ještě nějaký čas a jdeme se courat do města.
Taxíkem se chceme přemístit k Ho Či Minově mauzoleu.Ten nás však vykládá u Národní knihovny. Hm, asi město moc nezná. K mauzoleu je to jen kousek a bodrý muž z rikšou nás přesvědčuje, ať jedeme s ním. Tak za malý poplatek nasedáme a už drkotáme po silnici. Je to o něco rychlejší než chůze, ale ne o moc. Za chvíli se před námi vynořuje stavba mauzolea. Tak se jdeme podívat blíže. Do mauzolea se nesmí, což jsme zjistili rychle, když jsme překročili žlutou čáru na zemi a uslyšeli píšťalku, kterou měl v puse voják v bílé uniformě. Děláme nějaké ty fotky a protože je potřeba vlaječka na mapu geocachingu, vyrážíme na lov. Na to je potřeba se posilnit, tak dáváme hovězí polévku s nudlemi. Kešek v této zemi mnoho není, ale mě stačí jedna a tu nalézám v místní botanické zahradě. Mám splněno.
A pak už jen návrat do hotelu, vyzvednutí věcí, přesun na letiště, několikahodinový let a šťastné přistání v Praze.
A to je vše. Děkuji všem čtenářům, kteří si našli čas na naše stránky.
My chceme fotky, my chceme fotky!!! 🙂