Žádný déšť, žádný mikrobus. Ráno jdeme na snídani, pak si oblékáme cyklověci a vyrážíme do další etapy. Sa Pa leží ve výšce 1.500 metrů, ale my dnes pojedeme ještě výše. Hned od hotelu stoupáme a nějaký čas nám to vydrží. Počasí je takové bláznivé, vjíždíme do mlhy, kde jde vidět tak na deset metrů, pak se vyčasí, opět mlha, pak mrholení, aby opět vykouklo sluníčko. Jedeme asi 12 km, když přijíždíme ke Stříbrným vodopádům. Voda zde padá z výšky 100 metrů. Děláme nějaké fotky za deště a za chvilku se sluncem. Teď nás ještě, čeká dva a půl kilometru do nejvyššího sedla Tram ton. To se nachází ve výšce 1.995 metrů nad mořem. A protože jsou zde „malý kluci“, tak když dorazíme na kótu, tlačíme kola do svahu, abychom se mohli vyfotit ve dvou kilometrech. No, a protože výše už to nejde, tak nás čeká úžasný 28 km sjezd nádhernou krajinou.
Po sjezdu přicházejí drobné vlnky, které nás přivedou až do města Tan uyen. Zde se chystáme naobědvat. Tam kde sedí řidiči, nedělají polévku, tak jedeme hledat, kde by uspokojili naše chuťové buňky. To se nám daří, alespoň podle vývěsního štítu. Naší plynulou vietnamštinou, která se z větší části skládá z gest rukama nohama, si objednáváme polévku. Stejnou řeči nám chlapík vysvětluje, že polévka není a že má jen rýží s masem. Toto je však Vietnam, když se zklamaní zvedáme a odcházíme, přichází zezadu z restaurace žena, která říká, že polévku samozřejmě mají. Říká chlapíkovi, co má udělat, ten bere mobil a za pět minut přijíždí auto s nudlemi a za patnáct už jíme. Skvělé jsme si pochutnali.
Jídlo bylo potřeba, protože nás čekalo ještě 40 km s jedním sedlem. Projíždíme mezi kopci, čajovými a rýžovými políčky. Radost pohledět. Teplota v necelých 600 m.n.m se pohybuje kolem 38 stupňů a v tomto pařáku přijíždíme až do našeho cílového města Than uyen.
Ještě přidám jednu historku. Na našem pokoji nefungovala klimatizace. Tak to oznamujeme na recepci. Po večeři přichází chlapík se šroubovákem, rozebírá klimu, odtrhává nějakou elektroniku a se slovy „to je Čína“ odchází. Pak přichází majitel, že to asi fungovat nebude a že se máme přestěhovat. Tak bereme všechny věci a stěhujeme se do pokoje vedle. Mezitím se chlapíkovi podařilo klimu opravit, tak se opět stěhujeme zpátky, aby majitel nemusel zbytečně uklízet dva pokoje.
A na závěr bych chtěl napsat, že do deníčku zapisujeme dalších 100 km.
Nejnovější komentáře