V noci byla bouřka, a když se ráno po šesté budíme, tak stále prší. Na ranním briefingu, který je v 6.45 se vymýšlejí různé varianty. A jak už to tak bývá, tak s plným žaludkem se plánuje lépe, tak se jde jíst. Protože se nám nechce nikam do deště, necháváme si v krámku, asi dva metry od vchodu do hotelu, vyrobit dvě vaječné omelety. Za hodinu se počasí začíná umoudřovat a dokonce jde vidět z naší terasy nejvyšší hora Vietnamu Fan Si Pan. Je po dešti, tak část naší výpravy se obléká do cyklistického a část půjde pěšky.
Jedeme asi 450 výškových metrů pod Sa Pa, kde mají vesnice etnika Hmong a Zao. Držíme se naší dodávky, abychom věděli kam jet. A když dodávka zastavuje ve vesnici, tak asi 20 místních žen s nůšemi plných suvenýrů se rozbíhá k autu. Z kola to vypadalo hrozně legračně. Když pochopí, že s námi kšeft neudělají, tak se rozbíhají k další dodávce, která přijela za námi. Asi bych měl napsat, že toto je jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Vietnamu. Slyšíte zde různé jazyky, francouzštinu, angličtinu a dokonce i češtinu, samozřejmě od turistů.
Nejdříve navštěvujeme Hmongskou rodinu, která se přátelí s Michalem a Lenkou. Ukazují nám dům, kde bydlí, fotografie a zkoušíme pálenku z hub a bylinek. Loučíme se a koukáme do školy, jak probíhá vyučování. Pak popojíždíme dále, projíždíme další vesnicí, díváme se na různé rukodělné výrobky. Všude spousta lidí a vnucovaní suvenýrů. Toto nás odrazuje k dalšímu setrvání a vracíme se zpátky do Sa Pa. Dnes to byl jen malý okruh kolem 20 km a 500 výškových. Chceme se ještě podívat na místní jezero, ale je zde taková mlha, že jde vidět na pár kroků.
Jedeme dát na hotel kola, trochu se zkulturnit a jde se na jídlo do města. Tentokrát nic zvláštního, jen nudle s masem. Pak už jen bloumání po městě, večeře a spát.
A proč se dnešní kapitola jmenuje Déšť? Protože opět krásně prší, tak uvidíme, jak to bude zítra vypadat.
Nejnovější komentáře