Ráno, jak už to tady bývá, se scházíme v sedm hodin. Nakládáme kola, nastupujeme do mikrobusu a jedeme se najíst do města. Dáváme si polévku s nudlemi, krabem, šneky a sušenou rybou. A pokračujeme dále až do města Viet Quang. Tam nasedáme na kola a máme jet 60 km luxusní cestou bez provozu. Opět přeložím, po třech kilometrech vjíždíme do bahna a o úzkou silnici se dělíme s nákladními auty. V bahně to náklaďákům moc nejde a tak je po stranách předjíždíme. Ovšem pokud se na chvíli objevil asfalt, tak nás opět náklaďáky předjíždějí a my si užíváme prachu a výfukových plynů.
Takto to trvá až za město Yen Binh. V jednom kopci se loučíme s náklaďáky a kamiony, protože je tam jedno místo, které nedali. Připomíná mi to Vysočinu na letních. Ale bahno se nás stále drží až do malého sedla. Zde čekáme na zbytek výpravy. Přijíždí Tomáš s informací, že naše auta to neprojedou a musí to objíždět. Otázkou bylo, kdy se potkáme, časový odhad byl mezi 6 – 11 hodinou. My pokračujeme dále a když se objeví asfalt, tak zastavujeme v nejbližší vesnici, kde mají hadici s vodou. To se nám daří a kola opět dostávají jinou barvu než hnědou. A takto čistí jedeme až do města Pho Rang. Zde se dozvídáme pozitivní zprávu, že auta našli super alternativní cestu a za hodinu nás dojedou. Tak v klidu dáváme oběd a čekáme. Po hodině a něco auta skutečně přijíždí, tak se nakládáme, a jedeme do města Bac Ha. Zde má pro nás Michal překvapení, spíme u jeho kamaráda policejního generála v důchodu, kde budeme dva dny. Je to dům na kůlech s jednou obrovskou místnosti.
Dnes to byla vlastně přepravní etapa z místa A do místa B. Přesto máme dalších 67 km v nohách.
Tak to vypadá, že je to čím dál tím víc, větší pohodová vyjížďka na kolech 🙂
Je to tak 🙂 Mohl si jet klidně také 🙂