Vše jednou končí a my po jedenácti hodinách dosedáme na letišti v Hongkongu. Během letu se dalo spát, koukat na filmy, poslouchat hudbu a jíst. Tak nám cesta příjemně uběhla. Protahujeme těla, nacházíme naši bránu a za dvě hodiny už opět sedíme v letadle A321 letecké společnosti Dragon Air. Zde stojí za zmínku, že ač se jednalo o krátký let, necelou hodinu a půl, dostáváme plnohodnotnou teplou snídani. A to už se nám blíží náš cíl cesty Hanoj. Klesáme přes bouřkové mraky, abychom přistáli na mokré ranveji. A už jsme ve Vietnamu. Čekalo nás ještě papírování a to musím uznat, že si to užívají. Ne už tak my. Byla tam jedna přepážka, která vyřizovala víza. Před námi cca 50 lidí. Zařadili jsme se pěkně do fronty a čekali. Když po nějaké době přišla řada, vzali nám pasy a víza, abychom se mohli elegantně zařadit do další fronty, která vybírala výpalné. I to je za nějakou dobu za námi, jsme chudší o 45 dolarů a čeká nás poslední přepážka, která nám dá štempla do pasu. Všude samí důležití policajti. Jeden nás poslal k okénku, a že máme stát za čarou. No a pak stejný nám gesty naznačuje, že tam stát nemůžeme, protože je to „staff only“. To je bez komentáře. Po nějaké hodince a půl jsme vypuštěni do země. Ufffff.
Zde už na nás čeká Michal, který nám bude dělat doprovod. Je to člověk, který si vzal Vietnamku Lenku, a nyní spolu žijí v Hanoji. Čekáme ještě na posledního účastníka, který přilétá ze Saigonu. Za další hodinku jsme kompletní a můžeme vyrazit do centra, kde máme ubytování. První co nás po cestě překvapuje, jsou úzké vysoké domy. To nám Michal vysvětluje, že jsou zde hrozně drahé pozemky, tak se takto staví. A už také začíná ten správný dopravní ruch. Po dálnici jsou ještě nějaká auta, ale jak se blížíme do centra jsou nahrazována skútry a že jich tady mají 🙂 . V hotelu se potkáváme se skupinou A, která přijela dopoledne a mají už kousek města projitý. Naivní představa, že dáme nějaký relax, bere rychle za své, stihneme se akorát rychle vysprchovat. Pak dostáváme informace, co se bude v nejbližších dnech dít, měníme peníze a vyrážíme do ruchu velkoměsta.
Představte si ulice, kde se tak tak vyhnou dvě osobní auta, neskutečně mnoho skútrů, na každé straně ulice prodejní stánky a do toho procházející lidé. To jsem si hned vzpomněl na Pekařova císaře, kde se ukazuje, jak obíhají planety. Takto přesně to zde vypadá. Jako za majstrštyk považuji přechod pětiproudé silnice. Pokud budete stát a čekat, tak budete čekat do večera. Chce se to zhluboka nadechnout, vstoupit a jít. Najednou se stanete součástí toto „chaosu“ a za chvilku zjistíte, že jste na druhé straně živí a zdraví.
Co se týče stánků, tak zde koupíte úplně vše. Ulice jsou původně pojmenovány podle činností, které se zde vykonávaly. Může zde nakoupit maso, ryby, ovoce, pečivo, zeleninu, drogerii…….. A také se seznamujeme s místním jídlem. Restaurace jsou udělaný tak, že před dveřmi je nějaký gril nebo vařič a na chodníku jsou židličky se stolečky. Tak si sednete, dostanete jídelní lístek nebo si přečtěte vývěsní tabuli a za krátký čas už jíte. Celý život v Hanoji se odehrává na ulici a do toho všeho vám stále pořád někdo něco vnucuje. Po projití se centrem a nasáti místní atmosféry nás čeká kulturní zážitek v podobě místního loutkového divadla. Před ním se ještě procházíme kolem místního jezera se Želvím chrámem.
Divadlo je velmi zajímavé, místo jeviště je bazén s vodou, kde schovaní loutkovodiči vodí loutky. Orchestr s místními nástroji se nachází na jedné straně. A pak už přichází, v tomto případě je lepší říct připlouvají loutky. Vidíme různé výjevy z Vietnamské kultury, komentované zpěvem k naší smůle jen Vietnamsky. Vidíme loutky bubeníků, rybářů, ryb, draků, zemědělců….. po čtyřiceti minutách představení končí a my se vracíme zpátky do hotelu, kde se pokusíme dospat spánkový deficit.
Nejnovější komentáře