Pokud na letišti čekáte déle, než čtyři hodiny, máte nárok na jídlo zdarma. Nás čekalo hodin sedm. Po probdělé noci obcházíme dvě restaurace, kde nám na voucher něco dají. S Petrem, což je můj spolubydlící, vybíráme mezi bagetou a vaječnou omeletou. Volba padla na to druhé, protože věříme, že to bude čerstvější. Omeleta tak z jednoho vejce zaplňuje dno talíře a za chvíli i dno naše. Zapíjíme to anglickým čajem a následně se přesouváme na gate A10, kde nalézáme zbytek naší skupiny. Všichni nastupujeme opět do Boeingu 777-300 tentokrát specifikace ER. Toto však bylo modernější, mělo větší obrazovky a dokonce reagovali na dotek. U předchozího letu byly obrazovky, také dotykové, ale musely se přemlouvat.
Po čtyřech a půl hodinách dosedáme na letišti v Colombu na Srí Lance. Zde se necháváme odbavit na imigrační přepážce. Po chvíli, já teda po delší, protože tiskárna odmítala spolupracovat, už máme všichni v pasech nálepku a jsme vpuštěni do země. Teď ještě menší adrenalin, jestli s námi dorazily i zavazadla. Každý se svého dočkal, a proto se přesouváme do další fáze čekání. Tentokrát je to čekání na skupinu „A“, která letěla přes Istanbul a technicky si zastavila na Maledivách. Po hodině a půl se všichni zdárně setkáváme a vytváříme kompletní skupinu, která má třináct členů a celé to vede Hana.
Na letišti ještě směňujeme rupie a vydáváme se na pospas naším řidičům, kteří se jmenují Jája a Kosa. Píši to foneticky, jejich jména v originále se jistě budou psát jinak. Počasí je teplé kolem 30 stupňů s vysokou vlhkostí. Je to, jako když vlezete do prádelny. Po půl hodině celkem klidné jízdy parkujeme v Negombu, kde máme první ubytování. Jedná se o takový penzion s pár pokoji. Teče zde i teplá voda a je zde sprcha, takže luxus. Hned za ubytováním je písečná pláž a moře. Po úmorné cestě, která trvala z Brna do Negomba 28 hodin, se převlékáme do plavek a jdeme se koupat. Voda je zde opravdu teplá, protože já jsem tam vlezl bez osmělování. Pěkně jsme si užívali vln a západu slunce. Zde už je v 18 hodin tma.
Večer nás čekalo ještě překvapení v podobě večeře o čtyřech chodech. Od předkrmu, přes polévku, hlavní chod až po zákusek. Jídlo bylo pikantní, ale ne příliš ostré. Naštěstí 🙂 A pak už jen dohnat spánkový deficit a zítra hurá na slony.
Nejnovější komentáře