Den začal jako obvykle snídaní, kde jsme si dali tousty a zapili horkou čokoládou. A pak jsme autem vyrazili pod sedlo Bara Lacha La, do města Patseo. Cestou potkáváme skupinu cyklistů, převážně na trekových kolech. Podle dresů usuzujeme, že se jedná o Francouze.
V Patseu vykládáme kola až na Jirku s Milanem, kteří se vyváží ještě 10 kilometrů. Pro ostatní zde začíná 30 km stoupání. Prvních několik kilometrů se silnice zvedá jen lehce a docela to jede. Akorát přichází déšť a teplota klesá. Nebojácně stoupáme výš a výš. Jedna terasa za druhou, nad námi jdou vidět auta a to moc psychice nepřidává. Ukrajujeme metr za metrem, koukáme na přední kolo a bušíme do pedálů. Ti co mají GPS hypnotizují čísla a snaží se je popohnat k větším výkonům. Už to vypadá nadějně, cesta už moc nestoupá a na konci je vidět stavení. Hm, stavení tam sice je, ale dvě terasy nad námi jedou nákladní automobily Tata. Teď už jen zatnout zuby a roztočit pedály. V dálce už jsou vidět Jirka s Milanem, trápení se blíží ke konci. GPS se zastavuje na hodnotě 4930 mnm a 32 km. Jediné co nás mrzí je to, že na kopci není žádná cedule dokazující náš výkon. Děláme fotografie a spouštíme se opět do údolí.
V prvním motorestu, se občerstvujeme a na chvíli uleháme na připravené matrace. Škoda že zde není náš cíl, protože je to tady velice útulné. Opět usedáme do sedel a pokračujeme až do Sarchu, kde nás čeká hotel ve výšce 4300 mnm. Cesta je stále z kopce, což nám velmi usnadňuje, protože sil není nazbyt.
Do Sarchu dojíždíme těsně před bouřkou. Hotel nalézáme snadno, protože před ním stojí Jásinovo auto. Jedná se o domek vytvořený z vlnitého plechu a hliněné podlahy, na které se nacházejí čtyři palandy.
Dá se spát ve třech domcích, tak si dva rozdělujeme. Ve třetím se nachází jídelna, kde uleháme na matrace a jíme z nerezového tácu. Jirka tvrdí, že pokud takto vypadá ráj, tak se má na co těšit.
Nejnovější komentáře