Teď už nás čeká jen krátký přelet do Dillí. V 9.30 místního času dosedáme na jeho runway. Zavazadla doletěla s námi a i krabice s koly.
Před letištěm na nás čekal Jásin se synem a dodávkou, kteří se po dobu našeho cyklovýletu stávají našimi členy. Nejdříve jsme naložili kola, což v 38 stupních nebylo vůbec jednoduché. Aspoň jsme pobavili místní domorodce, kteří nás pozorovali z garáže. Kola jsou stále v krabicích tak nevíme jak přežily let. Další úkol, který nás čekal byla směna peněz. Jásin nám prozradil, že zná hory, ale ne město. A vyrazili jsme, jízdu kterou jsme zažili se nedá snad ani popsat. Základní a zásadní věc v autě je klakson. Tím oznamujete, že hodláte předjíždět. Na pruhy se zde nehraje a blinkry jsou zde úplně zbytečně, maximálně se vystrčí ruka z okna a tím směrem se přejede do druhého pruhu. Tam kde jsou vyznačeny tři pruhy se jezdí ve čtyřech, ale to ještě nic není, protože mezi auty se ještě proplétají skútry, rikši a lidé kteří přecházejí. A aby toho nebylo málo, tak se sem tam na silnici objeví kráva, prase, osel nebo jiné zvíře. Jásin se domluvil s rikšařem a ten nás před autem navigoval ke směnárně. Byl takové živé GPS. U podloubí jsme zaparkovali, odevzdali Jásinovi naše cizí bankovky a čekali jestli ho ještě uvidíme. V autě, které nemá klimatizaci se dlouho sedět nedá, tak jsme vystoupili a šli si stoupnout do stínu. Po dobu směny jsme se pustili do družného rozhovoru s místními lidmi. Naučili nebo chtěli nás naučit pár základních slov, řekli co je možné v Dillí vidět a pak jsme se přátelsky rozloučili. Také už jsme zažili místní žebráky, kteří jsou poměrně neodbytní. Když se Jásin vrátil i s penězi mohli jsme dále pokračovat. Po několika dotazech a okružní jízdy jsme začali mít Dillí ve zpětných zrcátkách. Když už o nich píši, tak místní mají levá zklopená nebo pro jistotu vůbec.
Cestou jsme zastavili na místní jídlo. Někteří to dokonce snědli i za cenu slz v očích a tekoucího nosu. My ostatní jsme aspoň slušně ochutnali. Jednalo se o placky, čočku a zeleninu.
Statečně hltáme další kilometry směrem Shimla, kde se hodláme ubytovat. Řidič míní kolona mění. Zde se poměrně rychle stmívá, už kolem osmé hodiny je tma a v noci se nejezdí. Ubytování tedy sháníme v Kalce. Jásin nás vede do „hotelu“, který je vyšší třída, protože na pokoji teče voda. Po lehké večeři jdeme spát, abychom nabrali síly na další den.
Jediná výhoda dlouhého přesunu byla v tom, že jsme tak unaveni, že nám nevadí ani televize, troubení ani místní rozhovory. Jako perličku můžu přidat to, že v jednu v noci k nám přišel nějaký chlapík,vlezl do koupelny, kde se umyl, pustil nám větrák a odešel.
Nejnovější komentáře