Dnešní den se definitivně loučíme se Sydney, balíme své roztahané věci do kufrů, startujeme a vyrážíme do ranní zácpy. Cestu z města volíme honosně přes Harbour bridge a po půl hodince posilování levého zápěstí, jak stále spojkujeme, se na něj dostáváme. Není však čas na kochání, protože to tři proudy jedním směrem neumožňují, ale opravdu je nádherný. Přes jeho vysoké ploty jsou vidět jen vršky plachet z Opera house. Tím jsme ukončili zevrubnou prohlídku tohoto mostu. Najíždíme na „hájvej“ č.1, nabíráme směr severovýchodní k východnímu pobřeží. A protože standardně vyjíždíme hladoví, jen s kávou/čajem a sušenkou z hotelového zdroje v žaludku po nějaké chvíli sjíždíme na výpadovku s vidinou nějakého výživného občerstvení. K naší radosti se objevuje Subway a s rutinou nám vlastní, si objednáváme na co máme chuť. Milan objevil kouzlo jejich cookies a dnes jsem se nechal zlákat i já. Mohu konstatovat, že jsou vynikající. Dále pokračujeme po vedlejší silnici, kde se objevuje cedule Scenic route. Sice toho moc nešlo vidět, protože silnici lemovaly stromy, ale to vůbec nevadilo. Jedna zatáčka střídala druhou a to je pro motorkáře prostě ráj. Pokračovali jsme dále po této silnici, až do nějakého města, které nás přivítalo zácpou a semafory. To není nic pro nás, padlo rychlé rozhodnutí vrátit se na highway a zbytek cesty po ní dorazit. Je pod mrakem, taková ta klasická deka a naše palubní počítače ukazují teplotu přes 33 stupňů Celsia. To je také signál k načerpání tekutin a zastavujeme na odpočívadle s kioskem. Objednávka byla jednoduchá 🙂 kafe a zmrzlina, banánový shake. Kdo co, už určitě dokážete odhadnout 🙂 Po této bezpečnostní přestávce, jedeme až do našeho dnešního ubytování v Raymond Terrace, které se jmenuje Sleepy Hill. Jedná se o stylový motel. Protože je spousta času, odděláváme boční kufry a vyrážíme do městečka Nelson Bay. Po cestě jsou v dálce k vidění písečné duny. Obloha dostává takový šedavý nádech a to nevěstí nic dobrého. V Nelson Bay lehce rekognoskujeme terén, omrkneme přístav a vracíme se zpět do motelu. Skoro jsme to stihli, ale posledních 10 km projíždíme v regulérní bouřce. Na motelu sušíme věci, vaříme polévku a relaxujeme na zítřejší dlouhou etapu.
Nejnovější komentáře