Ponorka

No muselo to přijít. Tomu se nedalo vyhnout a dnes se to stalo, ale o tom až dále. Dnešní cíl byl jasný, dorazit to, co jsme v Sydney ještě nestihli a při tom chtěli, nebo přímo museli vidět. Je jedno v kolik jsme vstali, stejně jsem vyrazili kolem osmé směr stanice vlaku. Již tradičně jsme pořídili MyMulti Day Pass a nastoupili do vlakmetra směr Town Hall. Stanici jsme úspěšně přejeli a tak s využitím výhod zakoupeného tiketu jsme se o jednu stanici vrátili zpátky a vyrazili obhlídnou jedno z míst v plánu. Prošli jsme přes čínskou čtvrť, kde se nám podařilo odlovit kešku a dorazili jsme k Paddy’s Marketu, obrovské budově, kde se od středy do neděle v přízemí odehrává trh se vším možným (kromě jídla). Trh se pozvolna probouzel a tak uspokojeni lokalizací místa pro další návštěvu, vyrazili jsme do nedaleké Chinese Garden, kterou nám předevčírem zavřeli před nosem. Tentokrát jsme byli mezi prvními hosty a relativního ticha za zdmi zahrady jsme si užili dosyta. Bonsaje, typické stavby, umělý vodopád a samozřejmě skvěle upravená zahrada, stromy, keře, ryby v jezírku, to vše k našemu úžasu udržované bez jediné účasti asiata (alespoň jsme tam žádného neviděli), na poměrně malém prostoru nám i tak zabralo skoro hodinu a nebyl by problém tam zůstat i déle. Ale další na seznamu bylo Australian National Maritime Museum, které bylo jen pár minut pěšky v Darling Harbour (už jsme se zase podobně jako v Canbeře začínali bez problémů orientovat). U vchodu nás zastavil zřejmě nějaký vysloužilý námořník a vysvětlil nám, že muzeum je zdarma a zevrubná prohlídka vybraných plavidel je za poplatek. Po malé chvilce uvažování letěli dolary z peněženek a muzeum muselo počkat. V přístavu jsme vyběhli na ukotvenou, bezmála 120 metrů dlouhou, poslední dělovou loď vyrobenou v Austrálii, australskou loď Jejího Veličenstva Vampire, jednu ze tří vyrobených lodí třídy Daring destroyer. I ta nás, podobně jako muzeum nechala klidnými a jak bylo uvedeno v úvodu, muselo to přijít, když jste v pobřežním městě, může se stát, že natrefíte i na ponorku. A ta byla přístupná právě přes dělovou loď, ponorka Jejího Veličenstva Onslow (pojmenovaná podle nejjižněji položeného australského města, které bylo za druhé světové války bombardováno japonským letectvem), na kterou jsme vběhli jako malý kluci a netrvalo dlouho a zajeli do jejich útrob. Hned na přídi stál místní zaměstnanec, evidentně znalec, který nás poučil o poslání této ponorky, vyzbrojení, způsobu evakuace z ponorky a poslal nás dále na záď plavidla. Prošli jsme přes kóje posádky, kuchyni až k velínu, kde byl další znalec, který nám vysvětlil funkce dvou periskopů, kde jeden z nich, určený pro zaměření cíle byl vtipně namířen na Sydney Tower. Pak jsme přes kabinu velitele dospěli až k zadní části, kde byly dva obrovské dieselové motory, které sloužili k výrobě elektřiny pro pohon elektrickými motory pod vodou a na zádi u konce prohlídky jsme pak vyzpovídali posledního ze „stálých“ členů  posádky, který nám sdělil, že ponorka již sice není funkční, ale nebyl by problém ji relativně rychle zprovoznit, a že je ve stavu, v jakém ji v roce 1999 odstavili. No lepší ponorku jsme si nemohli přát :). Pak už byl čas věnovat se dělové lodi, kterou jsme skutečně prolezli skrz na skrz, co nám zpřístupněné části dovolovali a až jsme se dostatečně nabažili, prolétli jsme i vlastní muzeum, kterému vévodila u stropu zavěšená helikoptéra námořního letectva a ve své době nejrychlejší člun světa, samozřejmě australský. Jak už je zvykem, vše bylo v ponurém prostředí, aby bylo prostor pro hru světel a barev a nebyl prostor pro dokumentaci. Muzeum nabízelo pohled do historie přístavu v Sydney a to nejen z hlediska vojenského ale i od pohledu na lodní dopravu až po vývoj módy plavek, pro mladé návštěvníky byla expozice Become a submariner a další část byla věnována HMAS Sydney. Dlouho nebyla otázka, tak co znamená HMAS, mimochodem oficiálně i v názvu dělové lodě HMAS Vampire a ponorky HMAS Onslow ?

Velmi spokojeni s návštěvou námořního muzea jsme vyrazili směr Paddy’s Market, který mezitím ožil a uvnitř se rozrostl o nepřeberné množství stánků. Prošli jsme možná i několikrát celý trh, zhodnotili kvalitu nabízeného zboží a možná i něco málo upomínkových předmětů zakoupili a pak jsme se pěšky vydali směr čtvrť Kings Cross, kde kromě stanice vlakmetra, kterou jsme hodlali použít pro návrat do motelu, měla být dle doporučení (ne z domény estezetamame.sk) restaurace Praha, jednak s echt českým jídelníčkem a pak s českým pivem. Pravdou je, že jídelníček byl skvělý, gulášek, svíčková a pivo jako křen, humpolecký Bernard, ale vše jen na papíru na dveřích, protože restaurace otvírala standardně v 17:00 a toho dne pro jistotu až v 17:30 a my jsme u ni stáli v 16:00, už navyklí, že v pět odpoledne je v Sydney machl úplně všeho. Příště to bude chtít při doporučení návštěvy nějakého místa uvést i limitující faktory, jako dobu a dny otevření.

Na základě stavu věcí jsme se rozhodli sednout na první vlak směr Summer Hill a po dosažení této stanice jsme vyrazili na průzkum Summer Hillu (směr k motelu už jsme měli zmapovaný, ale ne druhou stranu). Kromě jiného jsme objevili indickou restauraci, na které oba lehce ujíždíme a tak jsme se vydatně najedli medium ostrého jídla (a nechyběl garlic naan) a s dobře zaplněným dnem žaludku jsme ukončili putování po Sydney.