Když už zocna rumplovala na plné knedlík, my ještě durchčili, protože sme dnes na brzké vodlepení z betle hodili kakáč a těšili sme se na pohodové novodurové den. Vysypali sme lódny vod burglů a nakopali do nich jen ty šlupky, na který sme nemohli hodit sranec při córání po Monte Blue. Nahodili sme naše modrobílý vrtule a napluli na autobán číslo 4, který fírčil na start národního parku Monte Blue. Fičeli sme pak furt po autobánu číslo 32 až do štatlu Katoomba, kde je mraky cajků, které se dají zgómnout, hlavně pak šutr Tři ségry. Čapli jsem se traťůvky, vocejchované fronkovníma cedulama a přišórali jsme k betlémum Scenic world, kde měla bét ta čurina, Scenic world, seskládaná z Štreky po vypucované dece, Štreky po glajzách, Šalině na věšáku a Po plótvách, všechny hozeny do placu s origoš hláškou Scénic. Na flečmenu pro vágeny sme čapli tympl, přehodili sme fasádu na córání a žíhali pro lupeně do ofišu na hlavní štaci, kde sme zacálovali betálné lupeň, které nám helfnul všecko kóřit. Ze startu sme pískli Štreku po vypucované dece, což je vlastně taky skleněná šalina na věšáku, ale melduje s žinglem nad lochnou, kousek od padající vasrůvky Katoomba falls. Stepovali sme v brázdě než raky sypaly dvacet minut a všude bylo hafo krpálu, kteří jeli hantýrunk, kterej sme negómali (angláni,pinpongáči,španělé a fanóši). Přibruslila naša šalina, vyklusal kósek, které hantýroval žgryndy v jinejch hantecech, ale gómal z kraje i náš hantec a když sme mu šplíchli, že sme z Cajska, hned hóknul do placu „ahoj“. Následoval krátké prohazunk na číhačku, kde sme pro čurinu vybléskli pár fotek a furt tou sténou šalinou sme to hrnuli curyk na hlavní štaci. Pak sme valili na Štreku po glajzách, kde sme za muzála z Indoše Džonese solili z berglu až bauch startoval tyčku, skoro jak hópanec z fenstra. Muzál Ta ta ta tááá, tátátá nám válí v ovaru ještě fčil. Hnedka sme si pískli Po plótvách, kde sme biflovali něco o koksu, zgómli na vlastní augle video a pak provětrali kostru v regnovým lese. Z tama nám radary brali Indoše Džonse a randál na plné vál z hafo žinglů. Naše merčení lebedy bylo vyšponované. Když raky sypaly hoďku, došórali sme se k Šalině na věšáku, se kteró sme vyfičeli curyk, zkama sme startovali. Kómali sme, zda hodit čůz na flek nad lochnou, kde je špicová čučka na Tři ségry. K našemu maléru furt bas narvanej pinpongáčama, kde jeden fýra, dělá ordunk a solviny kolem něj móglují s foťákama, a on vaří válku jak mají stepovat, kdo má být na fleku a když tam zavazíte, tak pleskne Iksjúz mííí a musíte vyhučet.
To už se vošólneme na burgly a bereme pilu na Wentworth, kde podle pálenýho kolíka ze štrekové agošky mají být betelný padající vasrůvky. Když sme doklapali na flečmen pro vágeny, nahodili sme lochec, protože nikde žádné bas nedělal mrdník. Zas sme přehodili fasádu na córání a valíme na padající vasrůvky. Štreka k padající vasrůvce byla špicová, bylo tam ze pár šutrových čumend, ze kterých se dalo házet čůz na padající vasrůvku nebo Monte Blue. Toto byla lebeda a byli sme v chechtu. Po štrece curyk sme provětrali žraloky přes traťůvku UndercLiff, která fírčila pod šutrem. Tento flečmen si může každej lajsnót, to sme štonc zazvonit. Finýto bylo o vykyblované štrece curyk do vigvamu.
Pro ty, co to nezkósli:
Dnes jsme si o hoďku déle pospali s vidinou pohodového dne. Vyprázdnili jsme kufry a naložili jen to nejnutnější pro chození v Modrých horách. Nastartovali jsme naše modrobílé vrtule a vydali se směr Hwy č. 4, která nás dovedla na začátek Národního parku Modré hory. Pokračovali jsme dále po silnici č. 32 až do městečka Katoomba, kde je největší atrakce, skalnaté seskupení Tři sestry. Po ukazatelích jsme přijeli k atrakci komplexně nazvané Scenic world, která zahrnovala Skyway, Railway, Cableway a Walkway všechny tyto názvy měli na začátku Scenic. Na parkovišti jsme se převlíkli do turistického a vyrazili do ticket office na Top station, tam jsme zakoupili Scenic pass, který zahrnoval všechny tyto atrakce. Začali jsme Scenic Skyway, je to prosklená kabina, která vás přepraví přes údolí na druhou stranu, blízko k Katoomba falls. Vystáli jsme si frontu cca 20 minut s lidmi z celého světa. A už tu byla naše kabina, přivítal nás usměvavý chlapík, který zdravil v angličtině, japonštině, španělštině, francouzštině ……. a když jsme mu řekli že jsme z ČR tak nám povídá „ahoj“. Následovala krátká procházka směr lookout (vyhlídka), kde jsme udělali pár žánrových fotek a opět se kabinou vrátili zpět na Top station. Následoval Scenic Railway, kde za hudby z Indiana Jonese, jsme sjeli dolů pod úhlem až 52 stupňů cca 400 m. Ta ta ta taaa, tatataaa nám zní v uších ještě teď. A už jsme byli na Scenic Walkway kde jsme si něco přečetli o těžbě uhlí, podívali na nějaká videa a vyrazili jsme do deštného pralesa. Odevšad sem doléhal Indiana Jones a výkřiky různých lidí. Naše představa o oáze klidu vzala za své. Po cca hoďce se dostávéme ke Scenic Cableway, je to kabinková lanovka, která nás opět vyváží do Top station. Rozhodujeme se ještě podívat na Echo point, kde je krásný výhled na Tři sestry. Při naší smůle je nám v patách opět autobus asijských turistů, který funguje tak, že je tam jeden „hlavní“ organizátor, který „čistí“ prostor, aby jeho „ovečky“ měli nejlepší záběry, ukazuje v jakých pózách mají stát a kdo má fotit a když tam náhodou stojíte, tak vám s úsměvem řekne „Excuse me“ a odežene vás. To už si pomalu zapínáme bundy a nabíráme směr na Wentworth, kde podle doporučení našeho agenta mají být pěkné vodopády. Po příjezdu na parkoviště se začínáme usmívat, protože tam nestojí žádný autobus. Opět se převlékáme do trekového a vyrážíme se podívat na vodopády. Cesta k vodopádu, byla úžasná, bylo tam vytvořeno několik betonových vyhlídek ze kterých se dalo krásně kochat vodopádem nebo Modrými horami. Toto byl balzám na duši. Cestou zpět jsme využili trek UnderCliff, který vedl pod převisem. Toto místo můžeme jen doporučit. Pak už následovala jen nudná cesta zpět do motelu.
„lajkujem“ to, konecne krutovtipny clanok 🙂