Canberra

Dnešní ráno jsme měli bohatou snídani ze svých vlastních zásob, nakoupených předchozí den v Jindabyne. Po té následoval rychlý přesun dálniční rychlostí do hlavního města Canberry. Za 2 a půl  hodiny jsme už byli na místě dnešního ubytování v Eaglehawku. Tentokrát je to „cabin“ pro 8 lidí, je to mnohem luxusnější ubytování než včera. Zde vykládáme všechny věci z kufrů a vyrážíme na lehko do města. Na předměstí nabíráme Báru, průvodkyni pro dnešní den. Prvně se jedeme na radu Báry podívat do Národního muzea, které je situované na výběžku pevniny do severním části uměle vybudovaného jezera Lake Burley. Prohlídka začala v otočném kině, kde se na čtyři etapy promítala historie Austrálie formou psychidelických klipů na více obrazovkách, až z toho šla hlava kolem a vypovídací hodnota byla v podstatě nulová. Vlastní prohlídka zajímavých artefaktů od doby osidlování Austrálie až do současnosti byla zajímavá, jen celé muzeum bylo v šeru a tak si naše dokumentační přístroje moc nesmlsly. Po prohlídce jsme se občerstvili kávou (samo jen ti, kteří ji pijí) a následovala návštěva televizního vysílače Telstar, kde jsme se za par mrzkých dolarů z výšky pokochali pohledem na Canberru. Hned vedle odbočky k vysílači je Národní botanická zahrada, ale jako ostatní památky zavírala v pět, tak že jsme se na parkovišti otočili a pokračovali dále směr Památník válečných hrdinů Austrálie. Jedná se o široký bulvár, která je lemován památníky, ze všech válečných střetů, kde bojovali Australané a v čele bulváru stojí vlastní muzeum. Opět vzhledem k zavírací době (respektive lenosti provozovatelů všech památek) už nebylo možné se do muzea podívat. Pak se slovy, že máme hlad, jsme vyrazili do centra na malé občerstvení, které pro dnes zastoupilo oběd i večeři. Vybrali jsme si kuře v nějakém fastfoodu. Pak už jen, krátká procházka po centru, rozloučení s Bárou, která nám příjemně zpestřila pobyt v Canbeře a za tmy vyrážíme směr Eaglehawk na naši ubikaci. Po cestě nás oba zvěčnil automatický foťák na silnici, ačkoliv jsme nepřekročili nejvyšší dovolenou rychlost, uvidíme, co z toho vyplyne. Vzhledem k dnešní etapě určené jen k přesunu z Jindabyne do hlavního města není přírustek kilometrů až tak velký, ale i tak se těch 293 km počítá. Díky dalšímu dni nemožnosti se připojit píšeme opět do šuplíku a snad se nám brzy podaří poslední příspěvky i s fotodokumentací publikovat.