Ostrov tučňáků

Jako každé ráno si pouštíme televizi, abychom se dozvěděli jaké nás čeká počasí. Předpověď polojasno a 23 stupňů nezní tak špatně. Oblékáme se do nepromoků, protože opět prší a vydáváme se směr Philip Island. Předtím se ještě posilňujeme na bagetce u Subway. Cesta ubíhala poměrně svižně, až na ty nekonečně rovné silnice a to se snažíme vyhýbat všem „hájvejím“. Na Philip Islandu se držíme směrovek „Philip Island Circuit“ a po nějakých 20 km jsme ne místě, kde se před pár dny konalo mistrovství světa superbiků. Po zaplacení malého poplatku, kde dostáváme 2 žetony, se ocitáme v muzeu (první žeton) tohoto okruhu, kde jsou po stěnách všechny významné milníky vztahující se k této dráze a stará videa ze závodů. Je zde i pár exponátů závodních strojů z dob minulé i nedávné.  Po vhození dalšího žetonu se ocitáme na plošince, kde je výhled na závodní trať. Po chvilce koukání na pár nadšenců, kteří se snaží ukrajovat setinky ze svého rekordu se s tímto okruhem loučíme. Pokračujeme dále směr Penguin paradise, kde zjišťujeme, že chtějí nemalé vstupné s nejistým výsledkem. Otáčíme se zpět a ještě se zastavujeme v továrně na čokoládu, pro milovníky ráj na zemi. Na uvítanou jsme dostali vynikající kousek čokolády. Já si dávám horkou čokoládu a Milan pro mě nepochopitelně kávu.  Po pobřeží pokračujeme směr Bairnsdale. Po dojetí na naše ubytování se shodujeme, že jsme připraveni se vydat na legendární Route 66, podmínkou pro motocykl bude tempomat. Ještě vyrážíme do blízkého Lake Entrance, kde se zastavujeme v mexické restauraci na večeři a už za tmy se vracíme pár kilometrů zpět do motelu, nepochopitelně umístěného daleko ode všeho, uprostřed ničeho. Dnešní skóre 486 km.