Great Ocean Road II

Dnes nás čekala stejná cesta jako včera, ale v opačném gardu. Ale úplně se to nepovedlo, o tom později. Ráno kolem sedmé nás vzbudil poměrně silný hluk a bubnování kapek deště. To nevěstilo nic dobrého z pohledu jízdy na motorce. Z interaktivní předpovědi počasí místního satelitu jsme dostali potvrzení toho co se dělo za okny, tedy silný vítr v nárazech až 74 km/h. V takovém větru je jízda na motorce v podstatě boj o přežití, kdy se snažíte, aby vás vítr nesfoukl z motorky a zároveň aby vás i s motorkou neshodil do nejbližší škarpy. I přes toto riziko jsme se rozhodli znovu vyjet na GOR s vědomím toho, že po pár kilometrech se cesta stáčí od pobřeží do poměrně dlouhého úseku lesy, kde by neměl být vítr tak silný. Risk nám vyšel, déšť ustával a po necelých osmdesáti kilometrech jsme se odbočili k zálivu Cape Otway, kde jsem měli v plánu navštívit zdejší maják. Nesmyslná cena za návštěvu majáku (ten včera byl větší a zdarma) nás odradila, a tak jsem jen vyšli na nejbližší vyhlídku, odkud jsem mrkli na maják a odlovili kešku. Odbočka k majáku ale nebyla úplně marná, protože vedla přes les, kde v korunách stromů žije medvídek koala, tak že jsme měli možnost vidět další lenošící jedince. Během pozorování medvídku koala se počasí umoudřilo a sem tam vysvitlo i slunce. Po pár dalších kilometrech jsme v zálivu Apollo Bay něco pojedli a vyrazili dál, abychom dojeli do již známého motelu co nejdříve. Myšlenku použít trajekt přes záliv do Sorrenta jsme zavrhli, protože bychom časově neušetřili a jen by jsme čekali na trajekt a platili za motorky. Jak se ukázalo, byla to chyba. Vydali jsme se po stejné cestě přes highway M1 do Melbourne, ale netušili jsme, že provoz odpoledne je x-násobně tragičtější než předcházející den ráno. Provoz, tedy spíše neprovoz na dálnici začal byl neúnosný a tak padlo rozhodnutí, vzít to přes město. Něco tak strašného jsme ani jeden ještě nezažili, od spojkování nás boleli ruce, od řazení jedna a zpět neutrál nohy, co křižovatka, to až na x-tý, nezřídka desátý pokus. Po více jak dvou hodinách jsem se dostali akorát do centra Melbourne, odkud jsem už znali cestu zpět na highway M1 ze dne, kdy jsme převzali motorky. Tu jsme ale „zdárně“ minuli a pokračovali více jak deset kilometrů systémem start – stop, než se nám podařilo uhnout zpět na M1 a konečně ochladit přehřáté motory a úspěšně dojet do motelu. Po ubytování jsme vyrazili na nákup večeře, kterou jsme pojali velmi spořivě s tím, že snídani si dáme o to bohatší.
GOR zpátky byl opět úžasný co se jízdy týče, cesta dál pak byla zlý sen. O způsobu jízdy místních obyvatel, zvláště těch neevropského původu by se dal napsat román (a říct spousta peprných slov), ale to sem nepatří a pro zájemce dáme k dobru někdy jindy. Celkový kilometrový zisk za dnešek činí překvapivě méně než včera – 358 km.

Heslo dne
Užívej si své pravidelné dopravní zácpy při cestě do a z práce, nikdy nevíš, kdy pojedeš služebně do Melbourne.