Na radu průvodce, ne toho stopařova po galaxii, ale po Malajsii, si mám vzít ranní taxík do Kuala Besut. Bylo to úplně jednoduché, než jsem došel na autobusové nádraží, což byl plán „B“, odchytává mě taxikář, který nabízí „nejlepší cenu“ za odvoz a už mě cpe do svého stařičkého Protonu. Jízda to byla velice zajímavá, auto mělo již nejlepší léta za sebou a asi opravovat to nemělo smysl. Když začalo lehce pršet, tak zapnul rozmazávače, původně to byly stěrače, ale už dávno neplnily svoji funkci. Kdyby začalo opravdu pršet, tak by asi musel vykopnout přední sklo, aby něco viděl. Nevím ani jaká silniční pravidla tady platí, ale určitě na dvojité plné se smí předjíždět. Za necelou hoďku mě vysazuje u svého kamaráda, který prodává lístky na loď. Opět akční cena, protože není sezóna, tak za polovic. Ještě se ujišťuji, jestli se jedná o „speedboat“. Pokýval hlavou a já už si představoval v barvách, jak asi vypadá. Měl jsem ještě nějaký čas před odplutím, tak koukám v přístavu na lodě a některé i splňovali mé představy o lodi.
V 11 hodin jsem rychle vystřízlivěl. Bylo to necky, které měly předimenzovaný výkon v podobě dvou motorů. Místňáci takticky zabrali místa vzadu a na mě zbylo cca uprostřed. Vyjíždíme od mola, špička se zvedla vzhůru a pak začala Matějská pouť s prvky stavu beztíže pro kosmonauty. Vypadalo to tak, že jsme chytili vlnu, pak následoval krátký let a poměrně slušně tvrdý dopad do vody. Naklepaný jsem byl jak řízek a celou dobu jsem si říkal, kdy se to rozlomí a jestli budu moci plavat s batohem. Naštěstí to loď vydržela a za 40 minut jsem na pevné zemi v resortu Shari-la. Za dva dny mě čeká cesta zpět.
Vypadá to na jediný otevřený resort široko daleko. Je nás tady cca 10. Což je z mého pohledu fajn. V sezóně si to tady nedokážu představit. Moc věcí se tady dělat nedá, koupání, opalování a potápění. Ubytovali mě do příjemné chatky a po krátkém odpočinku, jsem se vydal objevovat krásy ostrova. Došel jsem na místní pláž, která zeje prázdnotou, včetně zavřených stánků. Vypadá to ponuře. Naopak pohled na moře je úžasný, nádherně modrá barva, obloha ozdobená mraky. Ovšem nejen těmi bílými. Odpoledne přichází hustý déšť, ale jak už to tak bývá za půl hodiny je po všem.
A tak vyrážím na druhou stranu, na Long beach, která je taky prázdná. Vracím se zpět, beru plavky a jdu vyzkoušet Jihočínské moře. Je jako kafe 🙂
Zítra asi nebude o čem psát. Bude to jen o relaxu. Jedinou kešku co tady je, jsem už také odlovil.
Nejnovější komentáře