Dnešní den začal neobvykle brzo a to již ve dvě hodiny ráno, kdy bylo nutné opustit vyhřátou postel a vydat se vstříc dobrodružství, které nás čeká za velikou louží. Díky Ladíkovi, který nás vyzvedl a bezpečně dovezl na letiště v Praze, jsme se v 8,30 odlepili od země v Airbusu 320 a odletěli na severozápad na londýnské Heathrow. Zde jsme nějakou tu hoďku strávili a nasedli jsme do většího letadla Boeing 777. Milan, který byl natěšený tím, že dá čtyři pět filmů a bude v Chicagu se trochu zklamal. Avizovaná nabídka filmů, kterou si nastudoval při letu do Londýna platila pouze pro leteckou společnost British Airways. Přes oceán nás však přepravoval American Airlines. Zde byla nabídka dosti slabá a aby jste viděli film od začátku museli jste si počkat na začátek smyčky, což mohlo být i půl hodiny. Ani nabídka her moc neoslnila, při nejakčnější střílečce Invaders z roku cca 2003, se při vetším počtu nepřátel hra začala zadrhávat. Letadlo však let zvládlo na výbornou a ve tři hodiny odpoledne místního času dosedáme na runway v Chicagu.
Až doteď probíhalo vše na výbornou, včetně dobrých míst v letadle. Štěstí však nemůže trvat věčně. To nás opustilo při čekání na pasovou kontrolu. Zařadili jsme se na konec fronty, která se táhla ve smyčkách přes celou halu a ještě za roh. Bylo nás tam cca 500 a otevřeny jen dvě přepážky. Naše tříhodinové čekání bylo zpestřeno pouze tím, když si nějací lidé vyžádali supervisora, aby byly obsazeny volné přepážky a fronta trochu odsýpala. Přišla taková cca 140 cm starší, dobná, seschlá a namistrovaná žena, která nám rázně vysvětlila (podobnost s tím despotou s malým knírkem byla docela na místě), že s touto situací nemíní nic dělat. Když se z davu ozvalo, že má mlčet a radši něco dělat, tak dotyčného chtěla okamžitě poslat domů. Akorát ten se nepřiznal a dav ho nevydal, protože s ním mlčky souhlasil.
Malá vsuvka, už víme proč Valentinu Rossimu uletěl přípoj, když přistál v Chicagu :o)
Imigrační kontrola byla jen formalita. Oskenovali si naše všechny prsty, vyfotili a popřáli příjemný pobyt v USA.
V šest hodin místního času se objevujeme před letištěm, bereme prvního taxíka a jedeme na ubytování. Ten si po nás vyžádal 72 dolarů i když taxametr ukazoval 42 plus 6 extra příplatek. Tak jsme mu je dali a služeb místních taxislužeb snad už nikdy nevyužijeme.
Ještě jsme zvládli udělat, krátkou procházku, při které jsme ochutnali místní Burger King a ten je chuťově stejný jako u nás. A proč 31 hodin? Protože jsme se v časových pásmech posunuli o sedm hodin dozadu a tak jsme měli sedm hodin k dobru 🙂
Nejnovější komentáře