O čem si dnes přečtete. Maki bude řídit, bude padat hodně vody, navštívíme Kavalan, Mi Home a další night market. Když nám byla soutěska Taroko zapovězena, udělali jsme nový plán na dnešní den a po už rutinní snídani, jsme předali v garážích kartičku od auta a zřízenec nám s autem předjel před výjezd. Za volant dnes sedla Maki a uháněli jsme pryč z města. Ještě před jeho opuštěním jsme ale udělali zastávku v okrese Shenkeng, kde je k vidění zachovalá původní ulice, Old street, kterou místní zachránili od demolice, obnovili a dnes v ní provozují obchůdky všech druhů a mimo jiné i kuchyní založenou na tofu. A tak se samozřejmě i tato ulice zaváží turisty, ale naštěstí pro nás, až kolem poledne a odpoledne, tak jsme si ulici mohli projít bez potíží a bez davů. Je to v podstatě jako minule popisovaný Jiufen, jen to není v kopci a ulice je trochu širší. Na konci jsme se otočili a po pár krocích zakoupili pytlík malých buchet, které byly plněny melounem, ananasem a červenou fazolí, to vše ve formě směsi na sladko. Cestou zpátky jsme notně ujedli, a tak jsme byli docela přeslazení, ale naštěstí na konci/začátku ulice byl malý krámek s kávou s názvem “A shot”, kde místní hoch, s certifikací tří let studia baristy v Evropě, dělal výbornou kávu. Tu jsme si s chutí vypili a vyrazili k dalšímu cíli.
Během cesty se rozpršelo a to docela hodně. Záměrem bylo navštívit kulturní centrum Chung Hsing Cultural and Creative park, které vzniklo v komplexu opuštěné papírny, postavené v roce 1935. Kromě kulturních akcí, které zde probíhají, je možné navštívit původní budovy továrny a podle dostupných obrázků to mohlo být zajímavé. Ale nebylo, protože když jsme dojeli k placenému parkovišti, země se spojila s nebem pomocí vodních provazů a nebyla šance, že bychom z parkoviště k centru došli s jakýmkoliv suchým bodem na těle. Vzdali jsme tedy návštěvu, zavrhli i další plánovaný bod, trail v Beiguan Tidal Parku a vyrazili jsme na prohlídku místa, kde bylo možné se schovat pod střechou. Chvíli po tom, co jsme zamířili na nový bod cesty, jsme narazili na obrovskou sochu sedící na chrámu. To nám nedalo a i přes začínající druhou potopu světa jsme zastavili, oblékli se do nepromokavých bund a na chvíli vyběhli zjistit, o co se jedná. Jde o obrovskou bronzovou sochu Tudigonga, čínského boha země, který žehná všem poutníkům světa ze střechy chrámu Sijie Fude. Socha samotná má 20 metrů na výšku. Vnitřek chrámu, jak je tady zvykem, také impozantní, děláme pár snímků a pokračujeme do míst, kde na nás pršet nebude.
Přijíždíme k areálu, který chceme navštívit, samozřejmě za vydatného deště, a pikolík v uniformě se ze strážní budky přihlouple usmívá a ukazuje nám, kam máme jet. Dáme na jeho radu a končíme u správní budovy, kde nám příjemná zaměstnankyně vysvětlí, že jsme blbě a kam máme zajet. Nakonec končíme na parkovišti pro autobusy, protože pro auta je plné, a přebíháme v dešti na zastřešený chodník, který nás dovede ke vstupu do budovy Spirit Castle. Naše zaměření na whisky je známé, a i když to nebyl primární bod naší návštěvy Taiwanu, ale spíše Nice2Have, nakonec se hodil a vstupujeme do návštěvnického centra Kavalan Distillery. Spolu s distilerkou tu ještě sídlí jedna firma, a to Mr. Brown, ano, ta ledová káva, co se prodává po celé Evropě. Procházíme návštěvnické centrum, kocháme se vánočním stromem, přebíráme nabídku v gift shopu, jen návštěvu vlastní distilerky vynecháváme, už jsme jich viděli fakt dost, a je to v podstatě to stejné dokola. Dohledávám v historii ochutnávání whisky, že jsme Kavalan pili poprvé a naposledy v dubnu 2021. A to je dobrý důvod si nakoupit několik vzorků po 50 ml a chuť si zopakovat. Whisky je to dobrá, dělaná na základě skotských postupů a částečně i skotských surovin, ale přidávají do sladu i něco z Taiwanu, tak že je výsledek jiný a přesto připomíná skotskou. Se vzorky v batohu spokojeně opouštíme Kavalan distillery a déšť snad ještě přidává na intenzitě. Zkoušíme se podívat, kde neprší a nejbližší takové místo je to, ze kterého jsme vyjeli, tedy Tchaj-pej.
Tak jsme se rozhodli vrátit se, vrátit auto a zbytek dne strávit ve městě. V půjčovně na nás nechápavě koukali, proč vracíme auto dříve, ale pak nám spočetli poplatky za placené úseky a vyjetý benzín a radostně nás zkasírovali. A to si nechají zálohu 10 tisíc dolarů zablokovanou až 35 dnů, parchanti. Ale jinak byli vstřícní a můžeme je jen doporučit. Z půjčovny již známou cestou míříme do hotelu, zastavujeme se na luxusní večeři (vývar s typickými knedlíčky a vepřové s nudlemi a česnekem) v místní malé provozovně Xiao Meihao Beef Noodle Restaurant a docházíme ke zjištění, že to nejlepší jídlo jsme měli od samého počátku kousek od ubytování. V hotelu pak odhazujeme batohy, oblékáme se za slušňáky a vyrážíme do města, konkrétně do Mi Home, tedy prodejny Xiaomi, kde očekáváme, že narazíme na něco, co se v Evropě neprodává. Prodejna se nachází v komplexu obchodů za budovou Taipei 101, tak že si ji ještě jednou užíváme, tentokrát za tmy a je to úchvatný pohled, když má díky sychravému počasí vrchol v mlze. Méně úchvatný je pak pohled do Xiaomi store, kde není ale vůbec nic, co by nebylo dostupné u nás, a tak zklamaně odcházíme. Abychom využili naší polohy v této části Tchaj-peje, vyrážíme pěšky do dvou kilometrů vzdáleného nočního trhu Linjang, kde se opět jako v jiných podobných lokalitách tohoto města, koná na jedné ulici prodejní šílenství od jídla, ovoce a hader, až po powerbanky. Postupně procházíme stánky, občas něco ochutnáme, pokud nám nabídnou, sem tam něco koupíme a hned to zbodneme a za chvíli jsme sytí, a začínáme si uvědomovat, že je po desáté večer a nohy se zase ozývají, abychom se na to už pro jednou vykašlali a dali si voraz. Tak ještě dojít kilometr ke stanici metra, doplnit zásoby v 7 eleven a hurá na hotel. Zítra se snad svezeme rychlovlakem do Kaohsiungu a podáme zprávy z jihu Taiwanu.
Nejnovější komentáře