Po včerejšku už plán “napohodu” rovnou škrtáme a je nám jasné, že se po dnešku asi večer neudržíme na nohách a skutečně, moc nechybělo. Ale nepředbíhejme. Na wishlistu kromě několika muzeí a galerií zbývá ostrov Sentosa, objednaná návštěva Skypark v Marina Bay Sands a oficiální maskot Singapuru Merlion. Napřed si po ránu nakoupíme nějaké pečivo na snídani, k tomu něco k pití ze Starbucks a v klidu v hotelu posnídáme. Vyhodnotíme počasí jako nic moc, tedy teplota stálá, ale pod mrakem a trochu fouká, což by nahrávalo vnitřním aktivitám, ale zároveň by to mohlo mít dopad na návštěvnost ostrova Sentosa. Víceméně už ze včerejška rozhodnutí, jsme si potvrdili návštěvu ostrova, došli k naší oblíbené zastávce pojmenované po praní v řece a po dvou zastávkách vystoupili na konečné stanici Harbourfront.
Ze stanice metra se necháme vést ukazateli, které se zdánlivě ztrácí a zase objevují a vedou nás kolem kancelářské budovy Harbourfront Tower II, až se dostaneme ke kasám, kde zaplatíme denní jízdenku na všechny trasy a přesuneme se k výtahu v budově. Ten nás vyveze do patnáctého patra, kde je ve výšce 69 metrů uvnitř budovy jedna ze stanic lanovky. Bez fronty naskakujeme do nejbližší osmimístné kabinky, kde nám společnost dělají dva angličtí turisté a fičíme přes Singapurský záliv, tedy de facto přes Indický oceán přes nejvyšší (druhou) věž lanovky ve výšce 88 metrů.
Ve zkratce, o čem je ostrov Sentosa. Nabídne něco pro každého. Majetní se ubytují v luxusních hotelích, navštíví Universal Studios s atrakcemi, nebo si prohlédnou Mořský svět, zalétají si ve větrném tunelu, užijí si wellness a nakoupí značkové zboží, od čokolád, přes Lego až po hadry. Ostatním jsou k dispozici pláže, adrenalinové atrakce jako zip line, bungee jumping, motokáry, káry, vodní svět a další. Z turistického hlediska je zajímavý západ ostrova se starou pevností Siloso, lanovka přes podstatnou část ostrova, možnost navštívit nejjižnější cíp pevninské Asie a velkou žrádelnu s malajským jídlem. Sice nás lákalo navštívit Universal Studios, ale recenze nebyly nic moc, cena už vůbec ne, a nechtěli jsme zabít den tímto druhem zábavy. Takže hurá na pevnost Siloso.
Padáme z lanovky Mount Faber Line z 88 metrů do finální stanice Sentosa, 45 metrů nad mořem, odkud kolem muzea Madame Tussauds, kde jsou hlavně asijské celeblitky, které nám stejně nic neříkají, nastupujeme na vnitroostrovní lanovku Sentosa Line, konkrétně na stanici Imbiah Lookout a jedeme směrem na západ do následující a zároveň konečné stanice Siloso point. Z té se jdeme podívat na místní pláže, vítr sílí a začíná hřmít. Přesouváme se do plážové restaurace Trapizza, že počkáme, jak se počasí vyvrbí a dáme si pivo. Usadí nás a odkáží na samoobjednávací systém přes QR kód a telefon. Maki začne objednávat dvě piva, každé za 18 dolarů a když udělá souhrn objednávky, přidá se manipulační poplatek a odvod daně státu. Dvě piva za 43 dolarů, se asi posr.li, ne? Tak nebudem za trapáky, už jsme si objednali, tak to nějak přežijeme. Po deseti minutách se nic nedělo, tak si říkáme, že za takový peníze to pivko měli donést v nachlazených sklenicích a zlatém podnose do minuty po objednání. Maki to kontroluje a hele, ona tu objednávku nepotvrdila. Balíme, protože nás stejně sílící déšť vyhání z plážového baru a končíme na stanici lanovky, kde Maki kupuje dvě v plechovce po 7 singapurských dolarech a schováváme se před deštěm. Než došlo pivo, bylo po slejváku a mohli jsme vyrazit dobýt pevnost.
K čemu a jak moc sloužila pevnost Siloso je možné se dočíst na těch internetech, za nás to bylo zajímavé tím, jak prohlídka začala. A tady malá odbočka. Nechci házet obyvatele Singapuru do jednoho pytle, ale mají to tady zařízené tak, že kde jsou třeba schody, mají k nim alternativu v podobě jezdících schodů, a když už to náhodou nejde, tak mají k dispozici výtah. Oni prostě do a ze schodů nechodí. Nakonec stejně nedělají nic jiného, než že všichni a všude čučí do mobilů a u toho by jim schody po svých asi překážely. Plusem ale je, že na ostrově jejich pohodlnost, ale asi hlavně kvůli dešti, dospěla tak daleko, že vyjma pláží se dá v podstatě všude pohybovat i za deště, důsledným různorodým zastřešením většiny cest. A zpět k začátku dobývání Fort Siloso. Místo chození do kopce, jasně, pevnost v kopci, jak jinak, si zavoláte výtah, kterým vyjedete do 11. patra a vystoupíte na stezce směrem k pevnosti bez nutnosti zdolat jediný výškový metr. Po 180 metrech dojdete po lávce až k pevnosti. Ta je docela zachovalá a je možné ji projít po povrchu, nebo tunely, které spojovaly jednotlivé části pevnosti a sloužily k přepravě lidí a munice. Tady už i líný obyvatel Singapuru musí z kopce a po schodech. Prohlídka pevnosti je doplněna originálním audio doprovodem a výjevy ze života vojáků za pomocí figurín v životní velikosti. V bývalé ubytovně vojáků je úžasně zrekonstruovaná historická událost, kapitulace Japonska za 2. světové války, včetně figurín všech zúčastněných v životní velikosti. Užíváme si prohlídky a zpátky jdeme příjezdovou cestou k pevnosti, tedy z kopce dolů a tlampače hlásí, ať si najdeme úkryt před blesky z přicházející bouřky.
Tak horké to není, protože lanovka na ostrově funguje dále a tak se vracíme přes stanici Imbiah Lookout a pokračujeme dále do stanice Merlion, kde vystupujeme a míříme k vchodu do Universal Studios. To jen proto, že sousedí s food courtem. Singapur býval kdysi Malajsie, tak že malajská kuchyně je v podstatě singapurská a opačně. Co nás zaujalo byl systém objednání. Představte si asi tak 20 různých stánků, u kterých si ale neobjednáte, na to slouží dotykové obrazovky ala Mekáč, kde si prostě naklikáte ze všech nabídek, co vás zaujmou a pak dostanete pípák a čekáte, kdy zazvoní. Vybrali jsme si tři jídla, prostě abychom ochutnali, a nápis na objednávce nás upozornil, že to může trvat 10 až 15 minut. Tak takový čas dokážeme využít, ženeme se ven s vidinou pravidelné dávky nikotinu, když v tu pípák začne dělat kravál a objeví se na něm číslo stánku. Tak tam běžíme a první jídlo máme v podstatě hned. Usadíme se a než si doneseme příbor, už mažu pro další jídlo, a pak hned pro třetí. Pecka, ochutnáváme a snažíme se z objednávky rozklíčovat, co to vlastně jíme. Všechno bylo skvělé, prázdné talíře s podnosy i s utichlým pípákem dáváme do odkládacích vozíků a jdeme se podívat na nejjižnější bod pevninské Asie.
Ačkoliv pořád jemně kape, jdeme stále pod střechou po jižní částí ostrova, a po asi půl hodině docházíme k výběžku ostrova, ze které je lanový most na menší ostrov. Přes lanový most přecházíme trošku obtížněji, protože se na něm musíme vyhýbat lidem, co se vrací zpět, a do toho se pekelně houpe, tak že všichni na mostě provozují chůzi jako ze zombie apokalypsy. Když se konečně dostaneme na malý ostrov (tedy vlastně výběžek pevninské Asie), je tu nemalý počet lidí, kteří okupují dvě dřevěné rozhledny a evidentně si užívají, že tohoto milníku ve svém cestování dosáhli. Jako fakt pitchovina, ale když už tam jste, tak proč to nedat. Po cestě zpět k lanovce už nás nohy moc neposlouchají a tak mastňácky využijeme místní atrakci, monorail, který nás zdarma přiblíží k vytoužené stanici vnitroostrovní lanovky, přes kterou cestujeme do stanice, ze které se dá přestoupit na trasu mimo ostrov.
Když se uvelebíme na zpáteční cestě lanovkou Mount Faber Line, zjišťujeme, že máme ještě dost času a bylo by škoda neprojet lanovku celou, a tak nevystupujeme na stanici Harbourfront a pokračujeme do cílové stanice Mount Fiber, která dala lanovce jméno a nachází se na stejnojmenné hoře s velmi pěknou a ne zrovna dalekou 360 vyhlídkou na celý Singapur, kterou zdoláváme, pořizujeme nezbytné digitální záběry a vracíme se lanovkou na stanici, kde jsme celé cestování začali. Bez problémů najdeme vchod do metra, po dvou stanicích přesedáme na jinou linku, která nás dovede až pod Marina Bay Sands, odkud jdeme na vstup do Skyparku, od kterého nás dělí už jen bez mála čtvrthodina.
V 19:00 se zřízenci u vstupu do Skyparku chlubím zánovním telefonem, tedy hlavně tím, co je na displeji, jemu to je však v podstatě jedno, stačí ujištění, že máme vstup na 19:00 a vpouští nás dovnitř. Sjedeme jak jinak po jezdících schodech o něco níže, kde už je pikolík, kterého práce evidentně nebaví, ale i tak monotónně snímá QR kódy z papírů a mobilů, aby si potvrdil, že jsou tam lidi s platným vstupem. Pak nás chtějí vyfotit před nějakým záběrem toho přerostlého baráku, což slušně odmítáme, a jdeme do fronty na výtah. Ta není dlouhá a za chvíli fičíme výtahem do 56. patra, kde nás další, jistě akademicky vzdělaný zřízenec, jak ovce vyhání na terasu mezi ostatních asi čtyři sta dalších platících pozorovatelů. Tak se tam pospolu ve 200 metrech nad zemí snažíme dostat k okraji, nasát atmosféru jedné z nejvyšších vyhlídek tohoto typu na světě, a když se to povede, nedochází sice ke slibovanému breathtakingu, dech to prostě nesebere, ale síla to je, zvláště pohled na Garden Bay a na město. Fotíme, kocháme se, koukáme, kde jsme všude byli a čas utíká a než se nadějeme, musíme zase zpět, abychom včas stihli Spectra, tedy světelnou a vodní show doprovázenou hudbou, která se každý pátek a sobotu odehrává před Marina Bay Sands. Trvá přesně 15 minut, a dalších 45 minut pak trvá nám, než obejdeme oblast před Marina Bay Sands kolem vody, abychom dorazili k poslednímu nesplněnému bodu naší návštěvy, k soše Merlion, což je oficiální maskot Singapuru, spojení mořské panny a lva, která měří 8,6 metrů a váží 70 tun a chrlí nepřetržitě vodu. Už značně unaveni fotíme tento skvost a odpadáme na mostě Esplanade a jen se kocháme posledním výhledem na Marina Bay.
Pak už jen do hotelu za využití metra, protože po svejch to už nedáváme, pak na večeři, po večeři něco ostřejšího na povzbuzení, někteří využívají i tygřích mastí na zotavení a odpočívat. Zítra nás čeká přesun do Tchaj-peje, tento týden poničené hurikánem s třemi mrtvými a stovkami zraněných, tak jsme zvědaví, zda se vůbec přesunem a jaké to tam bude. Když bude fungovat nějaké spojení a zbydou síly, přidáme článek.
Nejnovější komentáře