Dnešní plán byl v podstatě jednoduchý, vidět živé pandy, což znamenalo navštívit Singapurskou zoologickou zahradu. Vzhledem k včerejšímu dni, kdy jsme nachodili bezmála 30 tisíc kroků, jsme to dnes chtěli vzít “napohodu”, nikam se nehnat a prohlídku si náležitě užít. Základem každého dne je snídaně, tak že jsme po ránu navštívili blízký food court a neznalí místních poměrů si objednali tradiční toust v menu. Po zaplacení jsme obdrželi takovej ten pipák, co vám dá vědět, kdy si máte pro objednávku přijít, dva šálky s šíleně přeslazenou kávou, dvě misky, v každé z nich dvě vejce tak napůl udělané. Po pár minutách pípání, a snídaní doplnilo několik teplých toustů namazaných máslem a medem. Jako vcelku šílená kombinace, ale proč ne, slupli jsme vše a čistě z bezpečnostních důvodů jsme se ještě vrátili do hotelu. Naštěstí se nedělo nic výjimečného, a tak jsme mohli vyrazit.
Singapurská zoo se rozkládá severně od města u přehrady Upper Seletar, má rozlohu 28 hektarů a bohužel k ní nevede přímý spoj z centra. Prošli jsme si možnosti, jak se do zoo dostat, a jako nejjednodušší bylo použít červené metro North-South Line, jehož nejbližší zastávka je cca kilometr od hotelu. V klasickém počasí – tedy stabilních 31 stupňů ve dne v noci s maximální možnou vlhkostí vyrážíme, a za pár minut stojíme před vstupem do stanice Dhoby Gaut. Název stanice je z hindštiny a znamená místo pro praní u řeky. Na praní není čas, to nás teprve čeká, tak sjíždíme do metra a nastupujeme na červenou linku, kterou na doporučení Googlu po patnácti minutách opouštíme ve stanici Ang Mo Kio. Hledáme autobusovou linku 128, což se nám díky výbornému značení podaří velmi rychle, a za pár minut jsme v autobuse, kterým se drkotáme 29 zastávek asi 40 minut na konečnou, která je vlastně terminál u zoo, ze kterého vás sto metrový koridor nakonec vyplivne přímo u vstupu do dvou atrakcí, které chceme navštívit.
Společnost Mandai Wildlife group provozuje čtyři sousedící atrakce – Bird Paradise, Night Safari, Singapore Zoo a River Wonder’s. Nepatří mezi nejnavštěvovanější zoo na světě (tedy je až jedenáctá), ale prý patří mezi ty nejhezčí. Na ptáky jsme krátký a do zoo jsme dorazili kolem poledne, tak že první dvě atrakce padají a tak začínáme se Singapore Zoo, tedy klasickou zoologickou zahradou se zvířaty ve výbězích. Je poměrně hezky řešená a dá se postupně projít celá, pro nechodící a lenochy je možné využít elektrické vláčky. Zoo trpí na klasický neduh všech zoo v teplém období, které je tady vlastně pořád, a to sice tím, že zvířata jsou zalezlá v kotcích nebo ve stínu, případně se líně vyvalují a nehýbou se. Často se pouze u výběhu dočtete, co byste mohli vidět, kdyby nebyla zvířata zalezlá. Ale i tak toho bylo k vidění dost, koupající se sloni, žirafy, zebry dotované Subaru, nasraný gepard, který syčel na návštěvníky, opice, chrápající lev, království plazů, RepTopia plná obojživelníků a další a další. Za dvě hodinky máme nachozeno a napoceno a panda ani jedna. Koho by napadlo, že pandy schovávají v další atrakci, River Wonder’s.
Atrakce River Wonder’s je primárně o říčním světě, je věnována několika světovým tokům, Kongo, Nil, Ganga, Mekong a dalším. Průchod je v podstatě možný jen jedním koridorem, který je ale moc hezky udělaný a postupně se kroutí až k nejvzdálenějšímu pavilonu, pavilonu pand, kde v současné době chovají dvě pandy velké a několik pand červených. Tedy konečně pandy, s očekáváním vcházíme do poměrně dost vychlazeného pavilonu a konečně vidíme jednu z velkých pand, jak nehnutě chrápe. A ta druhá provozuje tu stejnou činnost bez sebemenšího pohybu, jen vypadá, jako že se přežrala a jen s úsměvem odpočívá. Nevíme, která je samec Kai Kai a která samička Jia Jia, ale viděli jsme dvě snad živé pandy. Asi budeme nakonec muset zajet do Vídně, kde jsou pandy velké také k vidění a třeba budou akčnější. Od pand přes dlouhý zastřešený dřevěný most se postupně přes expozici Divoká Amazonie dostáváme nakonec k atrakci Amazonský zaplavený les, kde jsou v obrovské nádrži k vidění mimo ostatní ryby i kapustňáci, kteří zrovna baštili nějakou svačinu. Na úplný závěr je pak k dispozici malá nádrž se sladkovodními rejnoky a jsme venku. V jedné z přilehlých restauracích si dáváme, světe div se, špagety s lanýži, no kolem lanýžů se ty špagety ani neotřely.
Zpátky chceme použít kyvadlový autobus, který nás doveze k metru rychleji, ale řidič nám oznamuje, že naše cestovní karty na zdejší MHD jsou sice platné, ale vybité. Platíme debetní kartou a po dvaceti minutách jsme v metru, kde řešíme naše prázdné karty. Nejdou nabít a po několika pokusech nám zřízenec oznamuje, že karty nejde dobít pomocí platebních karet, ale jen hotovostí, kterou naštěstí máme a obnovujeme si kredit. Jsou věci, které prostě nepochopíš. Jako už otrlí znalci místního metra se dostáváme na stanici Little India a po výstupu z metra procházíme obrovskou žrádelnou, kde se linou nejen vůně, ale i smrady a místní indové se ládují pravou rukou od omáčky a rýže. Vítejte v Indii. Malá čtvrť je opravu zmenšenina Indie, obchůdky, fast foody, chrámy, hudba, výzdoba, lidé, prostě další tvář Singapuru. Neodoláme a dáme si v místní pouliční restauraci nějaké chicken tikka masala a butter masala, k tomu jak jinak naan, nicméně objednávku pohnojím dotazem na pivko, obsluhující mě napřed probodne pohledem a pak s umělým úsměvem odmítne a nabízí nepřehledné množství nealkoholických nápojů. A pak si nás už více nevšímal. Kdybych si objednal steak z vyzrálého býčka, asi by nás na místě umlátil kriketovou pálkou. Ale jídlo bylo skvělé, procházíme další uličky a až máme indických zážitků tak akorát, vracíme se metrem do hotelu, kde někteří odpadají a vodomilové jedou do 15. patra, tedy de facto na střechu, kde se ještě rochní v bazénu. Naše dnešní “napohodu” nakonec dává skoro 20 tisíc kroků.
Nejnovější komentáře