Je půl třetí ráno, a zřejmě pikantnost večeře obnovila známý problém z dálnice. To samé po osmé ranní, kdy vstáváme. Postižená osoba dostává 20 kapek ibegorastu a je ujištěna, že to zvládne a už vyrážíme do ulic rozžhaveného města. Cestu začínáme metrem, které je hned u hotelu a tak jedeme jednu stanici a vystupujeme na Jalan Besar, odkud to máme půl kilometru do první destinace.
Tou je několik malebných uliček, které vévodí Arab street, dále Baghdad street, Kandahar street a zvláště Muscat street, které vévodí Sultan Mosque, mešita z roku 1824. Dovnitř mešity nejdeme, ale jeden z nás je hladový, a tak z nepřeberné nabídky arabských a indických obchůdků si vybírá něco malého k snídani. Pak je samozřejmě čas na kávu, kterou si dáváme v % Arabica Singapore, ovšem v ledové variantě. Přecházíme do další vyhlášené uličky Haji Lane, kde jsou zdi všech domů pomalované a vyzdobené, opět spoustu obchůdků, které nabízejí i spoustu věcí a služeb, u kterých ani nechápeme, k čemu jsou dobré. Výhodou je, že dopoledne je tu mrtvo a tak máme prohlídku rychle za sebou, s tím, že pokud to vyjde, vyrazíme do této lokality znovu nějaký další večer.
Za pomocí metra navštěvujeme Chinatown. Při výstupu ze stanice metra stejného názvu zjišťujeme, že při jízdě těch pár stanic pod zemí jsme byli uchráněni od přeháňky. Procházíme čerstvě zmáčené uličky zcela rozličného světa v porovnání s předchozí destinací, kupujeme hlouposti na ledničku, kam už se stejně nic nevejde. V 7 eleven pořídíme svačinku a dvě místní tygří piva a po spořádání všeho pokračujeme k Chrámu s Buddhovými relikviemi. Po zakrytí hlavy dámské části místním lajntuchem a odkrytí hlavy pánské části (čepici dolů pitomče) chrám navštěvujeme a žasneme nad jeho výzdobou a modlením se jeho oddaných. O kousek dál na stejné ulici, narážíme na zdobně vyřezávaný hinduistický chrám Sri Mariamman z 19. století. Je v obležení vyzutých věřících a na boso se nám do těch indických hord nějak nechce. Spokojíme se s digitálním otiskem místa a s výrazně narůstajícím počtem návštěvníků se probíjíme zpět do stejné stanice Chinatown, kde jsme si při příjezdu zajistili třídenní kartu na veškeré místní spoje. Dosud jsme jezdili na pípnutí platební kartou při vstupu do metra a při výstupu, ale použití třídenní karty vyjde o něco levněji.
Už jako profíci jedeme jednu stanici, kde přestupujeme na jinou trasu, která nás vyplivne v další destinaci, Gardens By The Bay, tedy v zahradách u Marina Bay. První atrakcí je Saytan, tedy žrádelna, kde si jen kupujeme pití, tedy vodu a Colu pro ty s problémy, a za poměrně nelidské teploty a vlhkosti dorážíme k ticket office, kde pořizujeme vstup do botanické zahrady a na procházku v korunách (ne)stromů, OCBC Skyway.
Začínáme botanickou zahradou, Cloud Forest, kde vás při vstupu přivítá 35 metrů umělý vnitřní vodopád. Ten obcházíme, kocháme se rozličnými vzorky orchidejí a pak se mastňácky necháme vyvézt výtahem nad vodopád, odkud postupně scházíme dolů po určitých částech, které jsou realizovány lávkami v různých úrovních skleníku. Koukáme z různých výšek na celý skleník a přes okna vidíme kolosální stavbu Marina Bay Sands. Postup je vymyšlen vychytaně, jak jinak, klesáme níž a níž, až se dostaneme do tradičního navalprachy šopu. Docela neradi z něj vystupujeme zpět do volného prostoru, protože vzduch ve skleníku byl vcelku přijatelný, ale venku je to peklo za bílého dne. Další skleník, věnovaný kytkám odmítáme, protože jim stejně ani jeden nehovíme, ale dokupujeme ještě vstup do atrakce Floral Fantasy Closures.
Napřed ale k must see atrakci, tedy k místním Supertree, umělým stromům, které ale mají svou funkci, ale nehodlám to složité zařízení popisovat. Důležité je, se svou výškou až 50 metrů s citlivým zařazením do celé zahrady jsou ikonické a tak pomocí výtahu vyjíždíme kmenem jednoho ze stromů do výšky 22 metrů a jdeme lávkou mezi těmito stromy, s výhledem nejen na další stromy, ale i na gigantické skleníky, Marina Bay Sands a Flyer, tedy singapurské kolo, no jako že to řekněme ukrajinské kolo, které se s výškou 150 metrů moc přehlédnout nedá. Po patnácti minutách kmenem dalšího stromu sjíždíme dolů a dáváme oraz před další atrakcí. Než k ní však vyrazíme, ta zdravá půlka naší výpravy dostává hlad a neodolá ochutnat v místní kuchyni Nasi Lemak Ayam Taliwany Michelinem ohodnocené biryany.
Jakmile se Maki dosyta nacpala, vyrazili jsme směr Marina Bay na atrakci Floral Fantasy Closures, po pár minutách cesty jsme našli vchod a po nezbytném navštívení WC před návštěvou jsme byli vpuštěni dovnitř, do světa květin, jezírek a simulace deště, který byl sice hezký, ale za vstupné se nám to nezdálo dost. Ke konci jsme ale narazili na vstup do 4D kina a naše lístky projekci kupodivu zahrnovaly. Po krátkém čekání nám byl puštěn informační film, jak se máme ve 4D kině chovat a pak už následovala projekce o tom, jak místní vážka prolétá jednotlivé atrakce v zahradách, k tomu 3D brýle, občas sprška, nějaká vůně, kopance do zadku, ale nakonec docela vkusná podívaná. Odcházeli jsme nadšeni směr další dnešní cíl.
Přímo před Marina Bay Sands je unikátní stavba ArtScience muzea, do které jsme dorazili zhruba po 15 minutách, ale u pokladny byl nápis “Dnes vyprodáno.”. Zkoušeli jsme se domluvit na nákupu lístků na další den, ale jak je tady zvykem, když místního rozmluvíte, je k nezastavení a začne ze sebe chrlit tolik slov, že mu přestanete rozumět. Každopádně jsme to nevzdali a sjeli o patro níže, kde sice také byly cedule o dnešním vyprodání, ale nakonec se zjistilo, že se nejedná o atrakci, o kterou jevíme zájem a dva lístky na “Future World: Where Art Meets Science” se nakonec našli. Takže jsme si mohli užít audiovizuálních zážitků do sytosti. Krátce jsme se mrkli do nákupáku pod Marina Bay a lokalizovali vstup na SkyPark Observation, tedy možnost vyjet nahoru a rozhlédnout se z velmi nevšedního místa na celý Singapur. Vstup jsme našli a rozhodli jsme se lístky nakonec koupit on-line na pozdní hodinu (máme je na sobotu večer).
Při nákupu lístků na OCBC Skyway jsme si všimli, že pravidelná každodenní audiovizuální show, při které za zvuku známých melodií hrají umělé stromy všemi barvami bude dnes v 19:45 naposledy, asi v rámci sezóny, tak jsme se rozhodli, že si to nenecháme ujít a vrátili se zase zpět mezi supertree, kde jsme shlédli docela hudebně i světelně zpatlanou produkci, která za to ani nestála, ale i tak, bylo to zadarmo a to ocenily i přihlížející davy lidí. Těsně před koncem jsme to vzdali a ačkoliv jsme toho měli plné zuby, rozhodli jsme se, že na hotel ty necelé tři kilometry dáme pěšky, abychom mohli projít Helix Bridge a pozorovat Marina Bay po západu slunce. Fuška, ale dali jsme to, po nezbytné návštěvě hotelu jsme si zašli opět na thajské jídlo, tentokrát nepálivé a snad to po zapití pivem tentokrát sedne oběma, abychom se zítra mohli konečně oba v klidu nasnídat.
Nejnovější komentáře