A jsme na konci. Poslední den a noc v Polsku a zítra jen otravný sedmihodinový přesun zpátky domů. Protože včera byl článek výživný, a to se skoro nic nedělo, dnes to vezmu zkrátka. Sedíme teď večer v hotelu, otevíráme Żubrówku s bizonní trávou, kterou jsme si dnes zavčas koupili a připíjíme na předchozí úžasné dny a dnešní procházku po Gdańsku. Gdańsk má za nás jedinou vážnou chybu, a to je množství lidí. Ono těch chyb je trochu víc, ale za to město samotné samozřejmě nemůže.
Náš hotel sídlí v oblasti Śródmieście, tedy z okna koukáme na jedno z ramen řeky Nowa Motława, podél kterého to máme na nedávno otevřený opravený Zwodzony most Stągiewny pěšky asi 400 metrů. Když jdeme kolem řeky, cítíme docela silný puch ne nepodobný žumpě a ne, opravdu to není rybina. Po přejití mostu se dostáváme na ostrov Wyspa Spichrzów, známý renovovanými obilnými sklady, které jsou nyní domovem elegantních pobřežních restaurací, podniků, koktejlových salonků a vináren. A taky dočasným útočištěm neuvěřitelného množství lidí. Pravda, včera večer to vypadalo, že se ostrovem potulují hordy, nedělní ráno je o poznání klidnější. Tomu vděčíme také za to, že v neděli je skoro všude zavřeno a desítky stánků, všechny obchody, mimo potravin a navalprachy shopů, včetně tržiště, jsou zavřené. Minimálně stánky v centru města by podle nás měly mít otevřené, ale o rozhodování místního zastupitelstva si po včerejšku myslíme své, a tak to neřešíme.
Projdeme tedy ty nejznámější části starého města, které nemá smysl vypisovat a zamíříme do jedním čtenářem doporučené atrakce (díky Jirko), Clock Tower, která sídlí v 76 metrů vysoké věži nejstaršího farního kostela na Starém městě ze 13. století, ve které je také zvonkohra ze 16. století, složená z 50 zvonů. Čekáme u nenápadného vchodu do věže, ve kterém je umístěn semafor, který řídí pohyb na úzkém točitém schodišti. Jakmile blikne zelená, vybíháme, no dobře, tak vyjdeme v klidu, 66 schodů a ocitáme se ve věži, kde kupujeme lístky a začínáme s prohlídkou. Hned vedle kasy se houpe kyvadlo zavěšené na ocelových lanech o délce 32,22 metrů. Lana jsou tedy uchycena někde vysoko nad námi a je jasné, že náš výstup 66 schody neskončil. Hlavní chloubou kromě nejdelšího kyvadla na světě mají být pulsní hodiny, toho času v opravě, tak se musíme smířit „jen“ s nejstarším hodinovým strojkem na světě. Po zkouknutí první části vystupujeme po schodech věží vzhůru do dalšího mezipatra s exponáty, skvěle nasvíceného, ze které o něco později pokračujeme po schodech do patra se zvonkohrou, kde nějaký mladík právě cvičí hru na tento opravdu zvláštní nástroj. Popravdě jsme ani jeden hru na zvonkohru nikdy neviděli, vypadá to zajímavě a zní velmi dobře. Výstup nekončí a čeká nás poslední část na ochoz věže, ze které máme parádní výhled na Gdańsk.
Zpátky na ulici popojdeme pár metrů a obdivujeme renovovaný starý mlýn, který slouží jako muzeum, ale dovnitř nejdeme a vydáváme se mimo Staré město, konkrétně severně k řece Martwa Wisla, tedy mrtvému rameni Visly, u kterého jsou k vidění Sea Sculptures, postavy zřejmě robotů vytvořených z odpadů, jak vycházejí z moře.
Pořizujeme snímky skulptur, nepoužívaného jeřábu opodál a pokračujeme ještě dále na sever, kde je oblast 100cznia, která se nachází v části nevyužívaného areálu bývalých loděnic. V místě jsou lodní kontejnery a food trucky s nabídkou nejrůznějšího jídla a drinků, odpočinková lehátka, vnitřní haly, skvělý sound systém, mural art, světelné nápisy a barevné osvětlení a venku jako bonus výhled na přístavní jeřáby. Místo má svůj osobitý styl a atmosféru, která nám vyhovuje, dáváme si něco k snědku z food trucku, pivo, a baštíme venku pod slunečníkem poslouchaje živě mixovanou chill-out muziku.
Vracíme se zpátky do Starého města, fotíme nápis Gdańsk, po kterém, ačkoliv je to zakázané, leze asi tucet parchantů a před nimi poskakují rodiče obou pohlaví a ty roztomilé smrady fotí ze všech stran, rozhodně ale ne s nápisem. Chvilku se snažíme najít okamžik minimálního zamoření nápisu, ale pak to vzdáváme. Mezitím se zvedá blízký pěší most, což je docela zajímavý pohled, zvláště pak po tom, co místem, kde most ještě před chvíli plnil funkci, proplouvá místní replika Černé perly. Z ostrova se ještě snažíme vyfotit nejznámější, a momentálně bohužel zavřenou, budovu v rekonstrukci, Stary żuraw portowy, tedy starý přístavní jeřáb, ale slunce nám svítí do těch prťavých objektivů mobilů a nic moc z toho není.
Máme toho za celý den opět dost a bolí nás nohy, takže splňujeme včerejší nesplněné a nacházíme hospodu, kde čepují hladinku, šnyt i mlíko, dokonce i řezané a dáváme si jednu vzpomínku na Plzeň. Přes navalprachy shop, kde kupujeme drobnou připomínku na přístavní město, a shop, kde nám včera nic neprodali, se vracíme na hotel. Počítadlo kroků po zavření dveří hotelového pokoje uvádí po přepočtu 16 kilometrů. Návštěvu Gdańsku jsme brali jen jako přestupní stanici na cestě domů a v budoucnosti tuto oblast i se Sopoty, Gdyní a Helem ještě rádi navštívíme.
Nejnovější komentáře