Ráno jsem byl domluven s Pavlem na desátou hodinu ranní. Nebudu napínat, na Pavla je spoleh a před desátou mě prozvání. Na parkovišti se se mnou loučí i jeho žena a vybavuje mě velkou a chutnou bagetou na cestu. Respektive dvěma, ale o druhou se dělím na letišti .
Cesta na letiště probíhala bez všech komplikací a o půl jedné vstupuji do odletové haly. Tam už se potkávám se dvěma dalšími spolubojovníky Milanem a Jirkou. Po chvilce klábosení se setkáváme s dalšími. Jirkou, Hankou, Pavlínou a průvodcem Petrem. A teď drama pro mě začalo. Dozvěděl jsem se, že limit 30 kg platí pro zavazadla včetně kola. Jak já byl naivní, že kolo má vlastní taxu, jak to u jiných bývá. Spravilo to 2.400,- ( 1 kg je za 800,-) a byl jsem odbaven. Toto nepříjemné zjištění jsem musel jít rozchodit a zapít alkoholem, který jsem obětoval pro odlehčení tašky. Nevypil jsem samozřejmě celou flašku, ale poctivě se rozdělil.
V 16 hodin se s námi odlepil Boeing 777-300 a my míříme směr Dubaj. Cestu si zkracujeme jídlem a konzolí v sedadlech. Po šesti hodinách, přistáváme v Dubaji, která nás vítá 35 stupni a to je tady půlnoc. Autobus nás veze cca deset minut k terminálu, kde si čas zkracujeme jídlem. Důležité info, pokud máte přestup delší jak čtyři hodiny, máte nárok na jídlo zdarma, aspoň u Emirátů.
Ahojky Jiříčku, jsi šikula, balení jsi zvládlna 1*!!!
Hlavně jestli máš sebou dost peněz, když utrácíš sotva vystrčíš hlavu z domu 🙂
Šťastné přistání v Himalájích
Divoký Ilčík 🙂
No, raz ta budeme musiet poslat na dovolenku, kde si budes vsetky veci so sebou nosit sam. To sa hned naucis spravne balit 🙂