Den 3.
Dnešní den nám opět začal instantní snídaní. Při pohledu z našeho balkónu rekognoskujeme, že na konci ulice je tržnice. Vyrážíme tam nasát místní atmosféru. Jedná se o takovou směsku všeho možného i nemožného. Sýry, ovoce, salámy, oblečení, potřeby pro domácnost ……. Po nasátí atmosféry vyrážíme na metro. Opět oblíbená zábava s automatem na lístky. Zjišťujeme, že z naší zóny si nemůžeme koupit lístek na dva dny, tak jako správní škudlilové, vyrážíme pěšky o jednu zastávku, která se nachází v urban zone. Tam už kupujeme dvoudenní jízdenku a vyrážíme směr centrum. Zapomněl jsem se zmínit, že cesta metrem díky místním umělcům ubíhá skvěle. Už jsme měli houslisty, harmonikáře a dokonce skupinu se zpěvem. První zastávka je S’Ambrogio, kde se nachází chrám svatého Ambrože. Jedna se o nejvýznamnější městskou stavbu v románsko-lombardském stylu. Následovalo vzdělávání se v muzeu vědy a techniky Leonarda da Vinciho. Kde se můžete dozvědět zajímavosti z různých oblastí jako je astrologie, hudba, vynálezy LdV, dobývání surovin, recyklace, interaktivní část …. vše završeno muzeem techniky, přes staré lokomotivy, ponorku, lodě a letadla. Další naše cesta vedla do kavárny, kde po nátlaku z ČR, jsem si objednal capuccio. S cukrem to docela šlo, ale že bych z toho byl odvázaný to rozhodně ne. Káva byla asi velmi kvalitní, protože Ladík si jen pomlaskával. Když máme to jasno a ještě nějaké slunce, tak vyrážíme za další chloubou na Castello Sforzesko, což je hrad z červených cihel. Zde se stáváme přáteli senegalského lidu. Ladík navázal družbu zdarma, ale mě to stálo nějaké éčko. Teď mám na ruce dvě barevné nitě pro štěstí, které mě umožňovali procházet hradem bez zastavování dalších senegalských bratrů. Od teto chvíle budu mít tolik štěstí, že nebudu vědět co s ním. Stále je ještě světlo a je potřeba udělat Ladíkovi radost 🙂 vyrážíme na San Siro, fotbalová svatyně AC a Interu Milán, kam se vejde 85 000 lidí. Přicházíme však až kolem páté, kdy už nám není umožněna tour do muzea San Sira. Tak ho vidíme pouze z venku. A když už máme ty celodenní jízdenky využíváme dalších prostředků, jako je autobus a tramvaj. Sice nevíme kam jedeme, ale to neva. Jakmile uvidíme ceduli „M“ tak vystoupíme a metrem se už pohybovat umíme. Shodou náhod, jak už to tak bývá vystupujeme na bulváru plného butiků, to bude0 asi to správné Miláno. V blízkosti je nachází Santa Maria delle Grazie, dominikánský kostel a klášter kde mají obraz Poslední večere Páně. Naznáváme, že kultury bylo dost a ušetřené eura využijeme pro něco jiného. Je potřeba doplnit nějaké kalorie tak se vydáváme zpět na Duomo kde jsme predešlého dne objevili Čokotérii, kde s píp teče čokoláda. Jen při pohledu máte minimálně jeden kilogram váhy navíc. Ladík zkušeně u kasy objednává a pak už je potřeba vychytat kdy se má strčit stvrzenka obsluhujícím výměnou za čokoládu. Vše dobře dopadá a už máme pohárky s tekutou čokoládou, kterou ujídáme lžičkou. Mňam. Po doplnění energie vyrážíme tramvají neznámo kam a že objevíme nějakou pizzerii kde nebude milión lidí. GPS se svým POI opět nezklamal a za chvíli sedíme v útulné pizzerii San Giovanni. Pizza opět chutná a tentokrát i většího formátu. Statečně jsme ji přemohli. A opět sedáme na tramvaj, přesedáme na metro a jedeme směr hotel.
Jirka a Ladík
Nejnovější komentáře