Den 2.
Po přerušovaném spánku se probouzíme do slunečného dne a zastavujeme se na recepci, kde se dozvídáme, že double room je přesně to co jsme vyplnili ve formuláři a že to co bychom chtěli je twin room. Recepční má pro nás pochopení a prý to zaříci, tak uvidíme večer. Vrací nám pasy a pokračujeme na snídani, která je bufetového typu, kde si vyberete z různých zatavených pytlíků krekry a můžete si je namazat máslem nebo medem. K pití je automat na kávu a džus. Po vydatné snídani vyrážíme směr stanice metra. Necháváme projít průvod protestujících studentů. Škoda, že nevíme proti čemu protestují. Na zastávce po delší debatě a konzultaci s místními, kupujeme jízdenky do Fiera Milano. Mezitím dorazil i protestující průvod tak cesta byla zajímavá. Po cca 40 minutách dorážíme na konečnou na Milánské výstaviště. Tolik lidi pohromadě jsem snad nikdy neviděl. Připadalo mi to jako by bylo fotbalové finále na San siru a po zápase se celý stadion rozhodl vyrazit na výstavu motorek. Je to taková rodinná sešlost. Celé rodiny včetně dětí v kočárcích. Zajímavé. Jak se dostáváme ve špalíru na vstup do výstaviště vidíme pouze jednu fungující pokladnu. To nás nechává kllidné a postupujeme špalírem dále. Na druhé straně výstaviště sjíždíme jezdícími schody do vstupu do pavilonu. Tam jsou i pokladny, kde kupujeme za par eur lístek, který nám umožňuje vidět novinky z motocyklového průmyslu. Nebudu vás unavovat výčtem novinek a co jsme tam vše viděli. Po 11 hodinách opouštíme výstaviště. Za tu dobu jsme několikrát prošli pavilony křižem krážem, sedli jsme si na vše možné a fandili kaskadérům na venkovní ploše. (Je neuvěřitelné, že Jirka už nechce nic vidět a souhlasí s ukončením návštěvy výstaviště. Původní plán návštěvy byl od rána do zavíračky, což v pátek mělo být v 22:00 – pozn. Ladíka). Následuje cesta do centra kde věříme, že ochutnáme něco z místních specialit. Minulost, přítomnost a budoucnost v tomto článku způsobuje, že vzniká cestou metrem. V centru jsme vystoupili na zastávce Duomo, kde stojí katedrála. Chvíli jsme obdivovali její majestátnost a pak začalo hledání nějaké pizzerie. Jako obvykle pomohla GPS a za pár okamžiků usedáme do útulné pizzerie U draka. Volba jídla padla překvapivě na pizzu. Než jsme stačili zhodnotit den, už nám pizzu přinášeli, opravdu rychlost. Pěkně jsme si pochutnali zapili to vodou St. Pellegrino a znovu se vydáváme na stanici metra. Opět zábava jaký lístek koupit. Tentokrát musel pomoci zaměstnanec metra. Když mrknul na naše dva zakoupené lístky, tak zavrtěl hlavou a na displeji vyťukal správný lístek. Do třetice všeho dobrého. Stalo to sice par jurášů navíc, ale už víme jak ja to. Teď už nás jen čeká, jaký pokoj bude po návratu. Recepční svůj slib dodržel a ode dneška spíme každý zvlášť 🙂
Jirka a Ladík
Nejnovější komentáře