Dnes nastal den, na který jsme se upřímně netěšili. Tedy den, kdy z velmi příjemného motelu po snídani ze zásob, nakoupených předešlý den, startujeme zpět na jih směr Noosa, kde máme kolem jedenácté vrátit motorky. Cesta byla z pohledu počasí již tradiční, tedy vedro k padnutí a čas od času nás pokropil déšť, naštěstí ne nějak vydatný. V domluveném čase jsem dorazili před půjčovnu motorek, kde nás přivítal majitel a provozovatel v jedné osobě Dave a nechal nás před půjčovnou zabalit věci z motorky do cestovních tašek, jak milé. A tak jsme každý, v nechutném vedru, zbavili motorky obsahu všech tří kufrů a nějakým zázrakem jsme se vešli zpátky do dvou cestovních tašek. Pak jsme vyřídili papírování, prohodili pár slov a čekali na bus, který nás měl za necelou hodinu a půl dopravit na letiště do Brisbane. Jak jsme předpokládali, nebylo vše tak jednoduché, jak bylo naplánováno a tak něco jako hodně velká zmenšenina autobusu přijelo s 20 minutovým zpožděním. Další hodinu jsme v tomto miniautobusu pendlovali na různá místa v okruhu 30 km od Noosy až jsme nabrali dostatečný počet cestujících a pak nás řidič vyhodil na parkovišti u highway M1 s tím, že dál jedeme v jiném autobusu. No byl to už větší bus a tak jsme přestoupili a necelých sto kilometrů, tedy další hodinu, se kodrcali na letiště. Zde nás bus vyhodil logicky u odletové haly a tak jsme se přesunuli na příletové patro, kde nás odchytil taxikář a narval nás do své, rozhodně více jak deset let staré Toyoty a vydali jsme se směr centrum Brisbane. Po cestě z něho vypadlo, že jeho rodná země je Ázerbájdžán a poklábosili jsme o tom, odkud kam cestujeme a proč a jak Rusko všechno v minulém století pohnojilo. Cesta nám ubíhala a dolary na taxametru skákali a skákali. Jestli jsou někde na světě parchanti taxikáři, tak rozhodně ne v Praze, protože v Brisbane zaplatíte bezmála dva dolary za kilometr, tři čtvrtě dolaru za minutu stání (což je v odpoledních zácpách normální), další tři dolary za nastoupení plus poplatky za veškeré placené úseky, kterými projedete. Dvacet minut cesty s tímto veselým ruským chlapíkem nás přišlo cca 55 dolarů, tedy za litr z letiště, to fakt nedá ani pražské taxihovado. Hotel George Williams je minimálně v sedmém patře nízkoropočtovka, ale dvě postele a koupelnu, dokonce s vanou, klimatizaci a vše zde standardní, tu je k dispozici, tak že spokojenost a pořád lepší než Comfort Inn. Docela rozmrzelí délkou cesty do Brisbane jsme v pozdním odpoledni vyrazili okouknout alespoň co stihneme, než zapadne slunce. Vyrazili jsme k řece, kterou jsme prošli přes most a jali se přes další v dálce viditelný most vrátit se zpátky. Na dalším mostě nás ale uchvátil pohled na Brisbane v záři zapadajícího slunce a tak jsme zůstali v okolí řeky a vyrazili jsme směr „ruské“ kolo, které jsme chtěli stihnout, než slunce zajde. Sice jsme k němu došli včas, ale než jsme se dostali do kabinky, slunce zapadlo. Hloupých dvanáct minut, což je doba, po kterou se kolo točí a hlasový doprovod z reproduktoru v klimatizovaných kabinkách vám vypráví o Brisbane a mohli jsme vidět západ slunce nad Brisbane z výšky. I tak to byl zajímavý pohled, vidět jak se třetí největší město Austrálie postupně rozsvěcuje do příchozího večera. Pak už na naše dokumentační přístroje byla tma a tak jsme vyrazili směr hotel, především proto, že nás další den má vyzvednout předplacený odvoz na letiště a to již v 4:45 a tak musíme alespoň něco naspat, než v hlubokém centru Austrálie vyrazíme v autě vstříc dalším zážitkům.
Nejnovější komentáře