Jak už bylo uvedeno v předchozím příspěvku, dnes nás čekala přepravní trasa na Surfers Paradise. Ráno jsme najeli na Pacifik Highway číslo jedna, která byla naší společnicí po většinu dne. Aby to nebylo tak fádní, zvolili jsme si dva cíle, kromě dojezdu na motel. První byla vesnice Nimbin a druhá zastávka na Byron Bay. Po hodince cesty jsme zastavili v městě Grafton, kde jsme si udělali snídaňovou pauzu. Zde jsme se na chvíli s naší highway rozloučili. Pro zpestření jsme nenatankovali s vidinou dalšího města s benzínovou pumpou. Naše palubní odpočítávání dojezdu se pomalu blížila k nule a benzínka nikde. Nevím proč, ale asi má modrobílá vrtule více žere a do nejbližšího města s kvalitním benzínem zbývalo něco přes 30 km a computer ukazoval něco kolem 10 km, musela vzít za vděk s benzínem 91. Milan vydržel až do Casina (klid, to není zařízení ale město), kde se na jeho počítadle skvěla, za stálého deště, cifra dojezdu 1 km. Natankovali jsme pohrdla a najeli jsme na silnici 44, následně na Nimbin Road, kdy se počasí umoudřilo, která nás dovedla až do Nimbinu. Nimbin je malé město, kde se zastavil čas, asi tak v 70. letech. Všude vám nabízejí trávu, ale protože nevlastníme ani trávníky ani golfová hřiště, tak jsme žádnou nevzali. Na náměstí, dáli se to tak nazvat, můžete v nose zaregistrovat typickou vůni mariánky. Po krátké procházce po tomto doporučovaném místě, jsme se vydali směr východní pobřeží. Silnička po které jsme jeli, připomínala jednosměrku. Auto, které nás míjelo, muselo vjet levými koly do trávy, abychom se vyhnuli. Nedokážu si moc představit dvě auta, natož bus. Silnice se začala pomalu rozšiřovat, rychlost stoupat a co nevidět se objevil Byron Bay. Toto je místo kam Australané jezdí na dovolenou, místo, kde je spousta pláží a také hromady lidí. To není nic pro nás. Milan si pro naší Tour dal několik závazků a jeden z nich dnes splnil. Dal si Fish & Chips 🙂 Zde jsme ještě uviděli ceduli „lighthouse“ a to byl „čelendž“. Vyjeli jsme až k parkovišti pod majákem, kde nás každého zvlášť, roztomilá Australanka v kraťáskách a kloboučku, po pátém výbrusu (pozn. Milana), obrala o 3 AUD za parkování. V plné polní a ve 33 stupních, jsme vystoupali až k majáku, kde jsme se pokochali pohledem na oceán a záliv Byron Bay, udělali pár snímku, nějaké to video a tím jsme se s tímto místem rozloučili. Pak následoval rychlý přesun do motelu na Mermaid Beach. Zde jsme si užili trochu „legrace“, když recepční o nás nevěděl ani neslyšel. Nehnulo s ním ani ukázání voucherů s názvem motelu, ani kolonka pre-paid. Zbýval krizový plán, Karel. K naší smůle to však nebral. Tak přišel na řadu krizový plán číslo dvě, vlastní kreditka. Po zaplacení jsme nafasovali klíče od pokoje a užili si sprchy (každý zvlášť). A jak už to v těch pohádkách bývá, Karel zavolal zpět a nám se peníze vrátili. Po zásluze jsme se nakonec odměnili fastfoodem Noodle Box 🙂 a za pomocí hůlek zkonzumovali celý obsah. A to je pro dnešek vše. Tak ještě přihodím kilometry, dnes už tak nějak standardních, 437 km.
Nejnovější komentáře