Seals Rock

Dnešní etapa byla zaměřená čistě na přesun z Raymond Terrace do Coffs Harbour a stejně jako další den, na konci kterého máme zakotvit v Surfers Paradise. Z tohoto pohledu není v podstatě co komentovat, ale i tak ve zkratce, co se dnes dělo. Po divoké noci, způsobené členy místní vojenské letky, kteří trénovali nízké přelety nadzvukových letounů nad motelem, jsme se probudili plánovaně v sedm a využili komfortu zdejšího hotelu, který nabízel jako jediný ze všech, které máme nasmlouvané, kontinentální snídani v ceně (no tousty, máslo, marmeláda, med, káva, čaj a džus, mléko, kornflakes, žádný zázrak). Díky tomu jsme vyrazili relativně brzo na 418 km dlouhou etapu, během které jsme měli navštívit několik míst, vesměs zaměřených na krásné procházky po pláži. Vzhledem k tomu, že to není naše gusto, stavili jsme se jen u majáku na Seals Rock, kam vedla motorkářsky velmi zajímavá cesta, ukončená, k velké radosti Jirky, dvoukilometrovou štěrkovou vložkou. Na Sugarloaf Point Lighthouse Facility, jak se oficiálně místo s majákem nazývá to bylo ještě 660 metrů pěšky a jak to už u majáku bývá, poslední část byla do strmého kopce. Výhled z majáku ale stál za to, i když bylo pod mrakem, což nám, s ohledem na cestování v plné motorkářské polní, vyhovovalo. Teplotě bylo úplně jedno, že je slunce schované za mraky a dále se vesele držela v rozmezí 30 až 33 stupňů. Lehce propoceni jsme opustili maják a vyrazili dále směr sever na Forster, ze kterého jsem najeli na náš dnešní „trvalý pobyt“, silnici Pacific Highway číslo 1, na které jsme strávili hodně přes 300 km. Tato highway je specifická tím, že je po většinou čtyřproudová, ale před větším městem se smrskne do klasické silnice a ztratí se v útrobách osídlené oblasti, kterou jsme pak museli prospojkovat po kruháčích a semaforech, aby se následně opět rozvinula a pokračovala. Prostě na obchvaty zde není prostor a hotovo. Do toho zřejmě vrcholí období oprav silnic a tak docela často je rychlost snížena nesmyslně až na 40km/h, i když se na takto označeném úseku zrovna nepracuje. No prostě jsme si to užili, stavěli každou chvíli a lili do sebe hektolitry tekutin. Od pobřeží na nás neustále útočili obrovské šedé mraky, až jeden spustil tak vydatně, že nás donutil zastavit a jít do nepromoků. Po dvou dalších zatáčkách jako když utne, suchá silnice a pálící slunce, prostě blázinec. Naštěstí většinu cesty nebyl provoz nějak silný a až ke konci, kdy startovala odpolední špička se provoz zahustil, ale to nám zbývalo posledních 70 km a to už jsme docela vyčerpáni ustáli a šťastně dojeli, za mírného deště, až do Coffs Harbour. Motel Comfort Inn (známe tuto značku už z NZ) tradičně nezklamal, zatím to nejhorší ubytování, jaké jsme měli, předražený internet, nic moc zařízení, všechno stokrát použité, prostě na tomto kontinentě tuto firmu jednoznačně nedoporučujeme. Ale je to jen na přespání, tak co, plus je tu k dispozici bazén, tak se máme kde smočit. Po příjezdu jsme prozkoumali nejbližší okolí motelu, něco málo koupili v místním shoping parku (velikosti Futura) a po cestě zpátky do motelu pořídili pizzu z místní take away pizzerie, kterou jsme na motelovém zápraží ihned ztrestali. Tím aktivity pro dnešek končí, doslova vyšťaveni z dnešního dne už budeme jen odpočívat a sbírat síly na zítřejší, velmi podobnou etapu.