A nakonec byl hustý dým v Sydney, ale my jsme ho prospali a než jsme se dostali oblíbeným spojem do centra, bylo po dýmu, jen se nad Sydney vznášel divný opar, který bohužel vydržel až do večera. Tentokrát jsme vystoupili o něco dříve, protože jsme měli namířeno do Čínské zahrady přátelství. Kousek od zastávky na Elizabeth street jsme narazili na asijské bistro, kde nám úslužný a ochotný asiat nechal udělat Eggs Benedict i přesto, že bylo již po jedenácté hodině, a snídaně se už nedělali. K tomu obligátní káva a pak pár stovek metrů k zahradě. Relativně malá zahrada představuje naprostou oázu uprostřed Sydney, sice obklopená vysokými budovami, ale má své kouzlo, klid, stavby v typicky čínském stylu, vodopády, tůňky, skryté chodníčky, kamenná schodiště. Do toho ryby v jezírku, všudepřítomné ještěrky a ibisi. Samozřejmostí je čínská restaurace s výhledem do zahrady a komu by to bylo málo, hned za zahradou začíná čínská čtvrť.
Uklidněni zahradou jsme vyrazili do úplného opaku, Paddy’s Market Haymarket je v podstatě obrovská tržnice s kde čím, zvláště pak v hadrech a dárkových předmětech za poloviční ceny než v obchodech. Stačilo nám asi 40 minut, neutratili jsme ani dolar a šli na roh Thomas a Hay Street, kde jsme měli sraz s Ivetou, která v Sydney hezkou řádku let žije. Zašli jsme na oběd do malajské restaurace Mamak, pokecali, Iveta nám doporučila zajít si na Mrs Macquaris Point a projít si botanickou zahradu a ještě s námi zašla do Hyde parku. Koupili jsme si kafe, koukali v parku na Archibaldovu fontánu a katedrálu svaté Marie za ní, probrali. co je ještě na naší cestě dobré navštívit a čemu se vyhnout (zvláště pak požárům). Kolem třetí jsme poděkovali za milou společnost a vyrazili jsme se podívat do Galerie umění, kde se kromě stálých expozic měla nacházet expozice japonského umění. Na nás moc extravagantní a zbytečně drahá expozice, tak jsme prošli jen ostatní volně dostupné části a ve spodním patře moderního umění jsme toho už měli dost a vyrazili dále na Mrs Macquaris Point, kde je možné vidět Sydney operu a Harbour Bridge v závěsu za ní. Bohužel, díky oparu nebyl výhled ani pořízené směsi nul a jedniček dost kvalitní, ale i přesto jsme si to užili.
Cestou zpátky do centra jsme to vzali přes botanickou zahradu, našli pár roztroušených soch různě pomalovaných koal (něco jako u nás kdysi letěly krávy), vyšli na začátku Hyde parku a zamířili do shopping centra Westfield (ne toho na Chodově, samozřejmě), ze kterého je v pátém patře přístupná Sydney Tower, nejvyšší budova v Sydney a druhá nejvyšší na jižní polokouli (po té Aucklandské, tu už máme za sebou). Shlédli jsme vcelku pěkně natočený pětiminutový dokument o Sydney ve 4D a za 45 sekund jsme byli ve výšce 279 metrů a koukali na město i přesto, že jsme byli upozorněni na sníženou viditelnost. Nu což, včera jsme pořídili zvýhodněný čtyř-lístek, tak jsme nahoru museli. A nakonec to nebylo tak zlé a výhled byl na všechny strany pěkný a tak jsme mohli rekognoskovat, kde jsme všude byli a co všechno jsme prošli.
Pak už jen docela uchozeni (dalších více jak 17 kilometrů už druhý den za sebou) jsme se doplazili na Elisabeth street a chytli první autobus do Coogee, kde jsme ještě stihli krátce povečeřet v Sushigoi, kde nám na running sushi dali jen půl hodiny, naštěstí za zvýhodněné ceny, pak totiž zavírali. Stačilo nám to a s plnými spokojenými břichy jsme se odvalili do hotelu na poslední noc v Sydney v rámci naší cesty. A před spaním jsme v koupelně potkali švába, v pátém patře. Nejvyšší čas vypadnout.
Nejnovější komentáře