Právě jsem si přečetl článek na Aktualne.cz, který vyšel před hodinou, a v názvu má mimo jiné větu „Sydney se topí v hustém kouři“. No přátelé, netopí, ale je fakt, že ráno bylo pod mrakem, což jsme uvítali, protože včerejší třicetistupňové vedro nám dalo zabrat. V kiosku kousek od hotelu jsme se vybavili Opal card pro cestování veřejnou dopravou, chytli autobus, který zrovna přijížděl a za 51 minut už vystupovali v centru. Po desetiminutové procházce jsme spatřili střechy té nej budovy v Austrálii – Sydney opery. A to jsme včera shodou okolností na místním kanále viděli dokument o architektovi opery Jørn Utzonemu, jehož dílo se stalo symbolem Austrálie. Vybaveni voucherem na prohlídku budovy jsme si pořídili lístky na 11:15, stihli krátce posnídat a pak vystrojeni sluchátky vyrazili v početné skupině na obhlídku. Náš průvodce byl docela erudovaný a velmi hezky popisoval historii i současnost fungování budovy, nahlédli jsme do koncertního sálu, kde se zrovna zkoušelo, stejně tak do dalšího sálu, kde trénovali baleťáci. Byl nám puštěn krátký dokument z historie a nakonec nás jako u všech atrakcí dovedli k navalprachy shopu. Oficiální zahájení budovy, za přítomnosti královny, proběhlo v roce 1973, fajn, takže je to relativně mladá budova 🙂
Spokojeni s prohlídkou, i s vysvětlením, proč není střecha opery bílá, ale vlastně až šedá, jsme vyrazili do přístavu Circual Quay, odkud jsme za pár minut odpluli z přístaviště šest do Darling Harbour, plavbu jsme platili našimi Opal kartami. Během plavby jsme měli nádherný výhled na operu a podpluli jsme legendární Harbour Bridge. Do Darling Harbour jsme dorazili za pár minut, pořídili zvýhodněné lístky na čtyři atrakce naráz, a vběhli hned do první, Sea Life, tedy Sydney Aquarium. Oproti předchozím letům byla atrakce lehce upravena, ale zlatý hřeb v podobě podvodních akvárií zůstal stejný a obrovské nádrže se žraloky dostanou snad každého.
Následně jsme vběhli do Wild Life Sydney Zoo, které také už není jako předtím, ubyla expozice brouků a pavouků, ale přidali expozici tučňáků, kde nás na tři minuty posadili do loďky, která nás v sedmi stupňové teplotě provezla expozicí tučňáků. Vzhledem k tomu, že se mezitím vyčasilo a v Sydney bylo zase nehorázné vedro, bylo to velmi příjemné ochlazení. Nabaženi klokany, hady, ještěry, obrovským krokodýlem a další havětí jsme opustili Wild Life a vlezli do nové atrakce Madame Tussauds, abychom se mohli podívat na desítku strnulých známých osobností politického (především australského), kulturního i filmového světa, především pak partičky z DC Comics, tu měli vyvedenou skvěle.
Pak jsme se vydali na procházku do čtvrti The Rock, která se krčí ve stínu mohutného Harbour Bridge, a je vyhlášena luxusními restauracemi i nejstaršími hostinci v Sydney. Dali jsme si místní pivo a pomalu vyrazili zpátky k opeře.
Důvodem návratu na místo, kde jsme začali dnešní prohlídku, byl videomapping, který se po západu slunce (a pak ještě několikrát) promítá na restauraci Bennelong, která je součástí opery. Sedmiminutová projekce, věnovaná prvním obyvatelům Austrálie, sice byla ovlivněna náhlým obrovským výskytem čínských turistů, ale i tak stála za to, a když jsme Sydney operu opouštěli, byla již zahalená ve tmě a krásně nasvícená.
Autobus nás zase svezl do Coogee, kde jsme zkusili místní McDonald a světe div se, první burgery, které nechutnají jako všude jinde. Prostě cheesburger z polského „masa“ se v Austrálii koupit nedá.
Jo a ten hustý kouř se fakt nekonal a když jsem to ke článku na Aktualne.cz napsal do diskuze jako vůbec první příspěvek, redaktor se na mě obořil, že přece ČTK nelže atd. Nakonec jsme si to džentlmensky vyjasnili po mailech, že jako opravdu hustý kouř v Sydney není a na jejich straně, co jim kdo pošle, na to spoléhají, a když to uvede ČTK, tak to musí přece být pravda. Chápu, stálý zpravodaj v Austrálii se asi nevyplatí, ale já bych to klidně alespoň přes zimu vzal 🙂
Nejnovější komentáře