Ráno jsme si fakt přivstali a nemytí a nečesaní jen o müsli tyčince vyrazili na 15 kilometrů vzdálenou Pebbly Beach, abychom po ránu zastihli klokany, kteří se tam chodí pást. A skutečně, pár jedinců tam spokojeně chroupalo trávu a dělalo, jako že tam nejsme. Při jejich obdivování jsem procházeli přes pláž, kde na nás nepřetržitě útočila dvojice ptáků, zřejmě měli poblíž hnízdo. Vždy naletěli přímo k nám a na poslední chvíli zatočili, ale bylo to fakt nepříjemné, zvláště když to provedli za zády. Když jsme opustili jejich teritorium, přistáli a vyčkávali, co bude. Nedráždili jsme je a spokojeni s klokany jsme vyrazili zpátky na motel, dokončit ranní rituály, spakovat se a vyrazit směr dnešního ubytování – Jervis Bay.
Než jsme dorazili do Jervis Bay, stavili jsme se na Big breakfast v Ulladulla, to sem píši jen proto, abychom na to místo nezapomněli a hlavně protože to jméno je prostě cool (ano, je aboridžinské a znamená bezpečný přístav).
Jervis Bay je cca 200 kilometrů na jih od Sydney a kromě národního parku Booderee, do kterého je třeba si online pořídit povolenku za třináct vočí, má na svém území několik rezervací a především nejbělejší pláž, dokonce zapsanou do Guinessovy knihy rekordů. Jak nám bylo řečeno odpoledne v motelu, není to pravda, jsou bělejší a hezčí pláže, jen u nich není možnost se ubytovat a najíst. Začali jsme v NP Booderee na pláži Murrays Beach, kde jsme chtěli dát vyhlášený trek Munyunga waraga dhugan, to je aboridžinsky, a je v zásadě jedno, co to znamená, protože jsme trek nedali. Jen jsme došli na vyhlídku z útesu Governor Head, ze které mají být večer vidět tučňáci, delfíni a velryby, někdy, možná, pak ještě Černá perla, Jack Sparow himself, ponorka U96 a DiCaprio hledajíc na přídi Titanicu Kate Winslet. Prostě ne všechna tvrzení o nej místech v Austrálii se zakládají na pravdě. Trek k Governor Head byl docela nudný, cesta byla místy docela písčitá, občas ukrutně foukalo a hlavně tam, kde nefoukalo, nás žrali tisíce agresivních much, které se přímo specializují na ORL. No dobře, do krku úplně nelezou, ale není problém je spolknout. Po cestě nazpátek jsme narušili místnímu hadovi proplázku (nemá nohy, tak se neprochází) a Maki na něj málem šlápla. Naštěstí jsem zařval pozor, a ačkoliv had asi česky neuměl, pochopil a přidal do plazení a zmizel ve zdejší vegetaci. A nejen proto jsme 5,4 kilometrový trek vzdali a jeli se mrknout na další doporučované místo.
Ruiny historického majáku na mysu St George jsou v pravdě ikonické. Maják z roku 1860 měl velmi pohnutou historii, tragické příběhy lidí, kteří na něm žili, a především nehezký konec, kdy byl zničen jako cvičný terč Australského královského námořnictva v roce 1922, protože díky existenci nového majáku docházelo k chybným navigacím, námořníci prostě nevěděli, zda vidí starý nebo nový maják, tak byl starý rozstřílen. Dnes je zapsán na seznamu dědictví commonwealthu a je z něj turistická atrakce. A ruku na srdce, kdo z vás viděl ruiny majáku. I útes, na kterém jsou zbytky ke zhlédnutí, stojí za prozkoumání a výhledy na Jižní Pacifik jsou nádherné.
Nejbělejší pláž, Hyams Beach jsme navštívili, ale za jiným účelem, než se zde koupat nebo zvěčnit, protože ve zdejší Store and Cafe měli nabízet luxusní hamburgery a to také dělali. Tak že Maki vlastně neměla hamburger, protože její variace s jehněčím byla nakonec v tureckém chlebu, a moje hovězí special Hyams hamburger měl kromě volského oka navíc i ananas, a kupodivu jako jo, fakt dobrý a jako třešnička na dortu, Pilsner Urquell, skutečně pravý z Plzně. Na pláž jsme se samozřejmě zašli podívat a bílá byla asi jako střecha opery v Sydney (ale to rozebereme až za pár dní).
Celý den na slunci, které tady pálí více než obvykle díky ozónové díře, jsme další putování neplánovali, zajeli do motelu Dolphin Shores ve Vincentia, navštívili zdejší nákupní centrum a krátký zbytek dne v klidu ve stínu popíjeli pivo, prali prádlo, koukali na TV, psali článek, popíjeli whiskey, prostě pohodová dovolená.
Nejnovější komentáře