Před dvaceti lety na výročí sametové jsem byl v Queenstownu, o deset let později je městem, ve kterém se probouzíme Canberra. Co bude za dalších deset let? Jen další potvrzení toho, že Den boje za svobodu a demokracii, jako připomínku událostí 17. listopadu, má smysl, a měli bychom mít všichni na paměti, jak se žilo před 17. listopadem 1989 a že díky bohu, studentům, chartistům a všem normálním slušným lidem můžeme dnes žít jinak a je jen na nás, jak to bude. Čert vem Babiše a nařízení EU, to je nic proti tomu, co tu bylo před třiceti lety.
Canberra den druhý. Aniž bychom to plánovali, druhý den v hlavním městě připadl na neděli, a neděle je zároveň jediným dnem v týdnu, kdy se koná ve starém autobusovém depu trh (Old Bus Depot Market). A protože trhy milujeme, první cesta po ránu vedla právě tam. Na poměrně velkém prostoru tu bylo k mání co na trzích bývá – jídlo, místní výrobky od čajů, kosmetiky, bižuterie až po umělce všeho druhu. Trh jsme prošli několikrát, sem tam něco ochutnali, dali kávu a nakonec snědli japonské kuličky plněné chobotnicí :).
Další zastávkou byla Australská národní galerie, galerie především moderního umění. A jak to s moderním uměním bývá, něco je divné, něco hrozné, něco nepochopíte, něco je zajímavé a pár kousků je opravdu pěkných. Dali jsme tomu asi hodinu a nejvíc se nám zamlouvali skulptury v zahradě galerie a instalace kolem galerie. Následoval přesun do Australského národního muzea, které se věnuje historii Austrálie a soužití s původními obyvateli. Kromě zajímavé a rozsáhlé expozice je sama budova, nebo spíše komplex budov, zajímavě architektonicky řešen a rozhodně stojí za shlédnutí a návštěva je stejně jako ve většině národních institucí samozřejmě zdarma.
Poslední cíl v hlavním městě je povinná návštěva telekomunikační věže Telstra, která nabízí 360 stupňový výhled na celé město z uzavřené i otevřené platformy. Věž je na vrcholu Black Mountain, v podstatě jediného kopce v okolí středu Canberry a pokud vyjde počasí, a nám vyšlo, je tu opravdu nádherný výhled.
Pak jsme se vydali na dvouhodinovou jízdu směrem na západ k pobřeží, kde jsme zakotvili v Batemans Bay, kde jsme se chystali na večerní procházku na pláži, na které se právě večer (ale i ráno) hojně vyskytují klokani. Nakonec kvůli časové tísni a hladu, jsme nechali večerní procházku být a využili toho, že jsme ve městě u pobřeží a zašli si na ústřice, rybu a steak do místní vyhlášené restaurace. Klokani až zítra, pokud nezaspíme.
Nejnovější komentáře