Jyndabyne jsme opustili trochu později a tím pádem dorazili do Deep Space Communication Complexu o půl hodiny později, než bylo plánem. Navíc zdejší kiosek nabízející občerstvení byl dočasně zavřený, tak že jsme přišli i o plánovanou snídani. To nám ale nezkazilo zážitek především z hlavního radaru Deep Space 43 o průměru 70 metrů a z malé, ale autentické úžasné expozice o dobývání vesmíru. A navrch kousek měsíce, dovezený samotným Amstrongem a Aldrinem, a nesmíme zapomenout ani na Collinse, který sice na měsíci nestál, ale bez něho by se mise nikdy neuskutečnila. Opět jsme přenastavili spoustu jedniček a nul na paměťových kartách a vyrazili do Canberry, přímo do Parlamentu. Zaparkovali zdarma v podzemních garážích a po nezbytné kontrole, zda neneseme do parlamentu bombu, jsme se ocitli v nádherné vstupní hale, která má připomínat eukalyptový les. Doleva po schodech nahoru a pak zase doleva, jak si někteří pamatují, a už jsme snídali a pili kávu. Konečně posilněni jsme vyrazili na obhlídku parlamentu, postupně navštívili hlavní sál, jednací sál poslanců, jednací sál senátorů, zkoukli spoustu obrazů a jako třešničku vyjeli výtahem na střechu, kde jsme obdivovali výhled a obrovskou australskou vlajku na mohutném stožáru.
Následoval rychlý přesun necelých pět kilometrů na opačný konec grandiózního bulváru k War memorial, kde jsme napřed s úctou a pokorou obdivovali Roll of honor – seznam všech jmen australských padlých vojáků od roku 1885 až po rok 2006 – a pak jsme se vydali do nenápadně vypadající expozice válek, kterých se australští vojáci zúčastnili, ze které se vyklubala ohromná záležitost o několika patrech věnovaných prvním konfliktům, první a druhé světové válce, a všem dalším celosvětovým konfliktům. V muzeu jsme strávili dvě a půl hodiny a pak se jeli ubytovat do Pavilion on Northbourne Hotelu. Nemělo smysl se dále snažit navštívit další a další expozice Canberry, protože v Austrálii se vše státní zavírá v 17:00, a muzea jsou tu vesměs ve správě státu.
Tak jsme pěšky vyrazili do 1,5 kilometru vzdálené čtvrti Dickson, vyhlášené restauracemi všeho druhu, a zapadli do Ducks Nuts Bar & Grill, kde jsme si dali předkrm – zapečenou pekingskou kachnu se sýrem a hranolky a jako hlavní jídlo zase tu stejnou kachnu, ale v hamburgeru. Podotýkám, ne dvakrát to samé, ale každé jednou dohromady, a i tak jsme měli co dělat, abychom to snědli. Naštěstí k tomu čepovali výborný australský pale ale, tak nám to trávení šlo samo. S naplněnými žaludky jsme se vrátili zase 1,5 kilometru do hotelu a zaslouženě odpočívali a nechali si tuk z hranolek pomalu ukládat v celém těle. Zítra pokračujeme v poznávání Canberry a dále na sever směrem Sydney.
Nejnovější komentáře