Snídaně v motelu z vlastních zdrojů nás vydatně zasytila a vyrazili jsme do parku. Hlavní carpark byl vzdálen od motelu 60 kilometrů, takže zhruba po hodině, díky pracím na silnici, náš korejský oř dořehtal na místo. Celou cestu vydatně foukalo a opakovaně probíhaly dešťové přeháňky, a tak jsme s obavami nastoupili na první trek s tím, že díky počasí to nebudeme přehánět a kde to půjde, zkrátíme cestu autem. Prvním cílem byl Pillar Point, který je na útesu s výhledem na dvě pláže Norman Beach a Squeaky Beach. Cesta vedla v podstatě pořád do kopce a po necelých 2 kilometrech vskutku nádherné cesty a kupodivu bez deště, jsem se dostali na vyhlídku, tvořenou obrovským kusem skály, svažující se do moře. Zaneřádili jsme paměťové karty nezbytným digitálním obsahem a vyrazili zpátky.
Po 50 metrech jsem zařval, protože se mi rozlomila kovová skoba od futrálu na zrcadlovku a vše se poroučelo standardní rychlostí 9,81 m/s přímo na skalnatý povrch stezky. Přes očekávání toho nejhoršího nakonec nový objektiv 18-300 mm, pořízený právě pro tuto cestu, pád přežil a střepy se vysypaly jen z UV filtru. Nechápajíc jsem zkontroloval druhou kovovou skobu, která ještě držela, a ta se mi rozpadla v ruce. Pravda, ten bag na foťák už měl svých bezmála deset let. Kovové skoby letěly, bag šel napřímo na popruh a šlo se dál.
Dalším cílem byl Mount Oberon, ze kterého měla být dechberoucí vyhlídka. I přesto, že vrchol hory byl zahalen v šedi plné vody, rozhodli jsme se zkusit štěstí a vyjet do poloviny hory na Telegraph Saddle Car Park, odkud vede stezka Mount Oberon Summit Walk na samotnou horu. Když jsme dorazili na parkoviště, vítr předváděl, co vše umí, a představa chůze do 3,4 kilometrů vzdáleného vrcholu zahaleného v šedi a pak ještě zpátky, nás ujistila, že to nebyl nejlepší nápad a sjeli jsme zase dolů a dali raději krátkou procházku k nejvyhlášenější pláži parku, Squeaky Beach. Ta byla opravdu překrásná, bílý písek, obrovské vlny, prostě ráj surfařů. To ale bohužel není náš případ a na koupání to je prý až od poloviny prosince, tak jsme se jen pokochali a vrátili se zase k autu. S ohledem na počasí jsme nechtěli riskovat další treky, ale nakonec jsme přece jen na zpáteční cestě zastavili na Prom Wildlife Walk a vydali se za slibovaným zážitkem v podobě divoké přírody včetně klokanů, walaby, emu a vombatů. A kupodivu, až na walaby, jsem viděli vše a pro nás oba bylo vidět poprvé v životě vombata ve volné přírodě naprosto unikátním zážitkem. I když trek nebyl nějak dlouhý, necelé tři kilometry, strávili jsme na něm více jak hodinu a plni zážitků jsme se vrátili k autu a vyrazili zpět do Fosteru.
Pořídili jsme si skutečně exkluzivní pizzu (Marinated Lamb – fresh tomato slices, onion, fete cheese, olives & minted yogurt) v nej take away zařízení Forestu a za stejnou cenu pořídili 6 plechovek místního piva Burra IPA z vedlejší Korumburry a po zkonzumování, vydatně ošlehaní větrem za celý den, se rozhodli už jen lenošit a odpočívat. Zítra náš čeká nejdelší přibližovací etapa směr hlavní město, která má 545 kilometrů, tak budeme muset vyrazit skutečně brzy.
Nejnovější komentáře